4. února 2017 v 19:32 | Long |  Střepy
Úplně jsem zapomněla, že mám sama sebe..


Já sama vím nejlépe, co potřebuju.. potřebuju vítr ve vlasech, jiskry v očích, oheň v žilách, potřebuju vysokou oblohu plnou ptáků, slzy života na tvářích, krev činů na rukou, potřebuju žít tak, jak nejlidštěji mohu, milovat, odpouštět, umírat a znovu ožívat v koloběhu, točit se do klubíčka na podlaze, utíkat ze všech sil a usínat vyčerpáním, umírat, žít, umírat.. pulzovat životem ostatních a ožívat, jít a dýchat, dotýkat se světa holýma rukama, dívat se na mrtvé a necukat očima, dívat se na živé a hřát si dechem ruce, dívat se.. potřebuju vidět, slyšet, cítit tep života pod povrchem, křičet, brečet, smát se a zůstávat v přítomnosti.. topit se světlem slunce a vycházet za tmy ven.. nevzdávat se, vpíjet se do stínů se soumrakem a vidět rodit se nový den, bosýma nohama v mokré trávě a se srdcem - krvavým, teplým, velikým srdcem - na dlaních..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jitka Jitka | Web | 5. února 2017 v 12:27 | Reagovat

Zajímavý, to je opravdu na zamyšlení....

2 Bella Bella | 5. února 2017 v 16:36 | Reagovat

Sestři... ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.