Srpen 2014

D moll

28. srpna 2014 v 22:28 | Long |  Vlčí vytí
D moll je akord vzpomínek
co klesá až na dno
nepatrný plamínek
hřeje i pálí
a odráží chodbami
někde uvnitř
line se síněmi
s vlhkými zdmi
do předsálí
míst s dávno zašlými sny
(hluboko v nás)
jak trpká výčitka
zapomenutých lásek
mizerný pomníček
zůstavších vrásek

a ty
si rozrýváš prsty i struny
jako jazyk o slova, oči o světlo
a jako lásku o lidi
- puchýřky od zvyku -
tím rytmem znělo srdce
které dnes tak netluče
naslouchajíc jiným tónům života

D moll jak skladká únava
a lítost a chvění
(to rána nás mění)
ten přeřvala stupnice durová
jako strach přehlušil mé snění
na ty už moc místa není

ta zima je trochu povědomá
způsobem vpíjení do těla
inkoustová a ledová tím,
že v kostech zahřívá
a zpomaluje krev
jakmile hudba dozněla..

Smrtelná

28. srpna 2014 v 22:28 | Long |  Vlčí vytí
Bylo to na koncertě, slyšela jsem hudbu, kterou jsem cítila hrát uvnitř sebe, zavírala jsem oči a zkoušela se ztrácet a ve vzduchu vonělo cosi povědomého.. ze mě..

v té chvíli jsem cítila
závan věčnosti
vítr mne zachytil
a zašeptal o mém místě
mém nitru
v té chvíli jsem zaslechla
nezaměnitelný hlas zasněné
vyjící duše
a noc kolem se zastřela
propadla jsem se do ní
byla to vůně svobody co
mě odnesla ke hvězdám
vždy když jsem znovu zavřela oči
a svět se mi točil jen
jsem jej slyšela vířit a hrát
- rezonoval v kostech smrtelnice
jež vztáhla nahé paže
po svém osudu
vedena hlasem jenž
mohl být ozvěnou jejího
ale mohl také odpovídat..

Odpovědnost za city

28. srpna 2014 v 22:25 | Long |  Vlčí vytí
trochu smutníme ty večery
kdy topíme realitu ve víně
a ty se na mě díváš
(proč se na mě díváš?)
tak bezradně a zmateně a ztraceně
že je mi trochu do smíchu
a trochu do pláče

díváš se a mě touha žene do polí
ale ty máš v ruce řetěz, okovy
mé duše, smýkáš a přitom se omlouváš
já souhlasně krvácím po cestě
za tebou - a občas se zadrhne
řemen o vzpurný krk vlčice
párkrát se ohlédne
- minulost hřála a budoucno syčí chladem -
běžím, pospíchám
- ať zůstanem..
a sny utíkají za námi
i je strach bere za paty, utíkej
nebo nás roztrhne
tolik věcí nás může rozdělit

(aspoň bych za to nemohla já
nebo ty)