Říjen 2013

Rozloučení

13. října 2013 v 23:06 | Long |  Myšlenky
Dívaly se a mávaly.
Usmívaly se.
Já taky.
A když se vlak zvolna rozjel, zapálilo mě v očích..

Trochu to dojímá, loučit se s přáteli.
Je pozdě na slova a brzy na přísliby. Skláníme hlavy a žaludky se chvějí nervózním strachem.
Jen objetí jsou pevná.
Vtiskávají vůni naší duše a na okamžik uklidní, ano, ujistí o dalším setkání.
Pak se naše paže pomalu uvolní a nohy nás statečně odvedou do vlaku, který je poslem naděje i ztělesněním ztráty.
Ruce mávají.
Mávají.
(Už tolikrát..)
V očích zaštípou střepy lítosti - na chvíli.
Pak zůstává prázdná ozvěna vzpomínek.
A nitro kručící po dotycích, které nezůstanou..

Když tečou, léčí..

13. října 2013 v 22:35 | Long |  Myšlenky
Jen jsem se koukala a kývala - schovaná ve stínech své tváře - a pak mi prostě jen tak začalo jemně kapat z očí, topily se v horké lázni lítosti a ty těžké trpké slzy ulpívaly na tváři, krku a prsou a pořád tekly, něžně a rychle, zahřívaly studenou kůži a roztřásly mě lepkavou pachutí západního moře. A mně už nebyla taková zima.
Ta bolest odešla mýma očima. Ta blízkost duševního deště - mě uklidnila..