Hořkosladké

7. dubna 2013 v 20:34 | Long |  Střepy
Vím, že poslední rok to bylo s tvorbou dost chabý, ale pak jsem se nějak odnaučila sem přispívat úplně.. Psala jsem sice, občas jo, ale dostávalo se to jen do poznámek v mobilu, protože mi to přišlo osobní, otravný a skoro směšný, protože lidský (zní mi to výstižně takhle). Nechtěla jsem tím nikoho zahlcovat. A možná se trochu navykla o tom ani moc nemluvit, aby mi nebylo trapně, že řeším jen vztah.. Vlastně jsem se za to začala skoro stydět, jako by to nějak uráželo Vlka.. A pořád mám problém s tím, že lásku zřejmě vnímám jako protipól k Vlku, což by jistě nemělo být.. Ale zní to už méně tvrdě, pokud slovo Vlk teď znamená volnost.. Pak už je to logičtější, aspoň mi to tak zní..
A proto jsem už nepsala - protože můj život teď vyplnilo něco jiného a když jsem psala, tak to bylo vesměs všechno nakažené tím.. A já se za to vlastně.. styděla. Asi je hloupé stydět se za štěstí. Jenže štěstí.. Co to vlastně je..


Začala jsem doučovat dítě a dvakrát týdně jsem od rána do večera pryč, ale baví mě to a asi i jistým způsobem naplňuje.. Chtěla bych se začít víc věnovat psům, protože mi to dělá radost a jim taky, už se nebudu moc vymlouvat na zimu.
Moc se těším na jaro. Přes březen jsem vděčně lapala sebeslabší paprsky, a nemůžu se dočkat těch, které skutečně zahřejí, nejsou tak mihotavé a pomíjivé..
Chtěla bych se víc hýbat, víc chodit a třeba i běhat.. Spát pod noční oblohou a chodit večer venku.. A taky cestovat, jak mi v tomhle šíleném světě bude umožněno..
Co se týče školy, vůbec netuším, co půjdu studovat. Psychologie mě už tak netáhne, ale nevím, jestli chci celý život učit češtinu.. Sice, asi je to taky způsob, jak pomáhat lidem, možnost jim něco předat, ale.. ale. Na příští rok jsem si vybrala semináře z ájiny a ZSV, tak.. se uvidí. Ještě je daleko. Jo, je! :D
Když se rozhlédnu po pokoji, uvědomuju si, jak moc pro mě vlci znamenali a jak moc pořád znamenají, i když jsou teď zaházení všedními starostmi povrchního spokojeného života. Už jsem říkala, že mi ty duševní hloubky chybí, že mi chybí intenzita a třes, ale třeba se k nim zase dostane, až pomine tohle období (pomine-li, ale období většinou časem pomíjí..), až mě zas někdo nebo něco trochu pozmění.
Vlastně se mám tak konstatně dobře. Občas se trápím tím, že mi něco chybí a po něčem si stýskám, občas tím, že jsem závislá na lidech a občas si prostě musím sama vyrobit nějaké trápení, pak se z toho vyspat a být zase normální..
Normální - jediné, co mi možná skutečně vadí je, že nevím, jakolik se teďprojevuji jako vlčice - v životě.. Jestli jsem se skutečně tak proměnila, nebo jestli mě lidé pořád vnímají trochu jinak, trochu zastřeně..
Nedávno jsem po dlouhé době zase poslouchala Nightwish. A taky Eluveitie.. Bylo to jako z jiného světa. Ale bylo.. Vždycky mi pomůže někam jet, prostě jen prožívat tu cestu. Dlouho jsem nejela vlakem, ale i ty dálkové autobusy jistým způsobem izolují a dávají myšlenkový prostor.. Jenže někdy - někdy se pak nechci vracet zpátky..

Umím zahrát na fétnu Dva havrany a začátek Inis Mony ^^ A říkám si, že je krásný, když někdo umí hrát na klavír.. (Is xP)
A už nevím, co bych teď víc napsala.. Možná, že jsem zpátky - ale netuším, co to vlastně znamená, být zpátky.. Jen.. Možná by už bylo načase..
Četla jsem včera Andersena. Sněhovou královnu a Holčičku se sirkami (Jaen?) a uvědomila si, že je někdy užitečnější ponořit se do pohádek, než se prokousávat ruským realismem..

Už to píšu dlouho. Pořád jsem se nenaučila psát krátké články :)

Dýchejte zhluboka - myslím, že jaro už je skutečně ve vzduchu.
A to je příslib..

(A díky ti, Bell.. Bez našich rozhovorů bych se asi neodhodlala..)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 7. dubna 2013 v 20:59 | Reagovat

Jaro - taky ho cítím =) Vlastně pořád nemůžu přijít na to, jestli se s příchodem jara probouzí něco v nás, nebo to v sobě probouzíme sami a až pak skutečně můžeme prožít jaro..
Taky bych chtěla umět hrát na klavír =D
Poslední dobou se taky vracím k pohádkám.. A hrozně moc k Harry Potterovi =) Je to tak nějak uklidňující - voní to něčím známým, domovem..
Vážně se těším na slunce..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.