Duben 2013

Padlý

28. dubna 2013 v 20:31 | Long |  Poezie
Možná, že patřím úplně někam jinam..

Hořkosladké

7. dubna 2013 v 20:34 | Long |  Střepy
Vím, že poslední rok to bylo s tvorbou dost chabý, ale pak jsem se nějak odnaučila sem přispívat úplně.. Psala jsem sice, občas jo, ale dostávalo se to jen do poznámek v mobilu, protože mi to přišlo osobní, otravný a skoro směšný, protože lidský (zní mi to výstižně takhle). Nechtěla jsem tím nikoho zahlcovat. A možná se trochu navykla o tom ani moc nemluvit, aby mi nebylo trapně, že řeším jen vztah.. Vlastně jsem se za to začala skoro stydět, jako by to nějak uráželo Vlka.. A pořád mám problém s tím, že lásku zřejmě vnímám jako protipól k Vlku, což by jistě nemělo být.. Ale zní to už méně tvrdě, pokud slovo Vlk teď znamená volnost.. Pak už je to logičtější, aspoň mi to tak zní..
A proto jsem už nepsala - protože můj život teď vyplnilo něco jiného a když jsem psala, tak to bylo vesměs všechno nakažené tím.. A já se za to vlastně.. styděla. Asi je hloupé stydět se za štěstí. Jenže štěstí.. Co to vlastně je..

Smrtihlav

7. dubna 2013 v 17:50 | Long
Vlastně jsem si jen při biologii prohlížela mrtvého lišaje..

Antithesis

7. dubna 2013 v 17:21 | Long |  Myšlenky
You are happy. You are loved.
Why do you cry?
Where are my friends, where did they go?
I just want to go back home.
Just stay.. alone.

You are my only love - I cry, but should just laugh...

Utíkali jsme

7. dubna 2013 v 17:08 | Long |  Inspirace - HP
Utíkali jsme spolu. Ale já byl vždycky rychlejší.. Měl jsem delší nohy a pohyboval se plavnými skoky. Ty jsi zběsile uháněl psím tempem a brzy se vyčerpal. A já musel zpomalit a počkat na tebe, i když bych nejradši letěl bez ohlédnutí dál, běžel za svým měsícem.. Ale nemohl jsem tě tam nechat. Cítil jsem tě. Držel ses mě. Nebo já tebe? Jako bycom do sebe byli zakleslí tesáky - nebylo snadné se odtrhnout, aniž by nám to vyrvalo kus masa z těla. A tak jsme utíkali - spolu.
A někdy.. někdy jsme utíkali taky od sebe..

Bojím se svých očí

7. dubna 2013 v 16:55 | Long |  Myšlenky
Jsou menší a menší, jakoby měly strach. A zornice se přitom rozlévá téměř po celém oku. Jakoby to oko bylo jen černé a bílé. Modrá bledne.
Moje oči krvácejí. Nesnášejí okolní svět, bázlivě se přivírají a nechtějí se otevírat.. Říká se, že jsou okny do duše.
Poslední dobou mám prázdné oči..

Výdech minulosti

7. dubna 2013 v 16:52 | Long |  Myšlenky
To, co bylo. Dřív, nebo ještě dřív než dřív..