Listopad 2012

Nebe není modré

28. listopadu 2012 v 20:13 | Long
Našla jsem to. Je to o naivní důvěřivosti té, která měla nadevše ráda někoho, kdo jí vzal její dětinské iluze. Ty jí teď chybí..
Chtěla bych už sníh. Třeba se něco změní. Třeba to pak bude lepší..

Rekviem za přátele..

18. listopadu 2012 v 19:41 | Long |  Vlčí vytí
Ať už nikdo neumírá..

Pláču a vyju k obloze
temné, teď jasnější o pár hvězd
pláču a zpívám rekviem
za ztracené čtyřnohé druhy
skutečné upřímné přátele
(přes mlhu palčivých slz)
vzhlížím k stříbru jejich duší
chladně probleskujícím vesmírem
a něco uvnitř správně tuší
že už se asi nesejdem
pláču a tiše vyju
za jejich radost, mládí a sílu
za jejich duše ve věčném míru
chovám tichou sklíčenou víru
šeptám do noci modlitbu
(a paže se mi trochu chvějí)
vyju - zpívám měsíci o naději
a tiším bolest prýštící
z otevřených ran
- když vyrvou ti kousek srdce
zbydeš na smutek ty sám..

Pláču a vyju k obloze
(ach, kéž je opatrují bohové)
za ztracené, zemřelé druhy
- i za ty dvounohé..

Vyprávěj mi..

18. listopadu 2012 v 18:31 | Long |  Vlčí vytí
Potřebuju, aby mi někdo vyprávěl..
O tom, jaké to bylo..
O tom, jaká jsem byla já..
Potřebuju to slyšet..

Prosím..

Vyplakané..

18. listopadu 2012 v 18:31 Střepy
Letošní podzim je ve znamení smrti..
Ať už je zima. Ať už jde pryč..

V očích štípe písek. Vyprahly v mrazivé pustiny. Jako by nebyly zdravé.
Jsou vyplakané.
Lidé se do nich bojí dívat. To prázdno je děsí.

Mně už ne.