Říjen 2012

Všechno (v nás) opadalo..

30. října 2012 v 17:53 | Long |  Poezie
Je podzim - a listy už skoro opadaly
větve stromů jsou teď samy
paže vztažené k nebi - jak my..

Běžíme za sluncem - ve vlasech štěstí opadalé
k západu neseme své srdce rozespalé
na tvářích paprsky a v očích máme jiskry
a tlapky šustí v hebkém listí
v korunách topolů kvílí svoboda
a tma má tíži olova..

Je podzim - a listy už skoro opadaly
vrány nám naši duši vzaly
a my se pošetilé lásce smáli..

Dokud dýchám..

30. října 2012 v 17:52 | Long |  Poezie
Nech mě dýchat, nech mě snít
- jen tak můžu šťastná žít
ztrácet se v iluzích
slyšet znít zoufalý smích

Neber mi naivní úsměvy
a nech mě vnímat vytí ozvěny
nezkoušej lovce litovat
a hlavně mě nechtěj víc milovat

Nenechej mě spát
když se v noci budu bát

Nesmíš se mým radostem smát
a vítr nepřítelem zvát
šlapat mi po snivých představách
a nechávat mě tápat v tmách

Nesmíš mě svázat
a odnaučit výt
zbavit jisker v očích
- nesmíš mě zadusit..

Něco jsem ztratila..

30. října 2012 v 17:52 | Long |  Vlčí vytí
Bledý, vyhublý strach
nám drolí sny v prach
do nitra doléhá zklamání
a vítr si lístky rozhání
- po cestách, silnicích, po stráních
jen běžet, utíkat za nimi
vracet se s kaštany na dlani
a nevědět vlastně ani
kde jsme svou duši ztratili..

Dech je jen obláček páry..

30. října 2012 v 17:51 | Long |  Střepy
Sedím na autobusové zastáce. Zimomřivě vstřebávám hřejivé doteky slunce a prsty svírající propisku mě zebou od studeného říjnového vzduchu. Po celém nádraží je roztroušeno jen několik lidí. Ostatní už jsou doma a honí se za povinnostmi.
Léto je o žití. Podzim je o prožívání.
Bojím se, že mi uteče pod rukama. Uklidňuje mě, když můžu vyměnit chodník za trávu zhusta posypanou listím. Uklidňuje mě ranní mlha. I ty teplé paprsky v chladném vzduchu.
Jsem sama. Poslední dobou jsem sama nikde nebývala. Neměla čas - sama na sebe. A spolužáci, kamarádi, známí, ti všichni si stěžují, že na ně kašlu. Asi jo. Uvědomuju si to a nevím, co s tím mám dělat..
Vlk se poslední týdny zkoušel prokousat ven. Dává mi najevo, jak moc jsem se svázala.
Závislí. Vždycky na někom..
Ale jsem tak asi šťastná. Já nevím. Dokud mě nezačne dusit, nechci utíkat..