Podzimní

15. září 2012 v 17:57 | Long |  Střepy
DíkyVlku za podzim. Popadané listí, vítr v korunách, šumění deště a šerá obloha mě aspoň uvnitř vracejí k tomu, kdo jsem. Ty dny jsou tak přívětivě tmavé a chladné. Vyhrabat pelech a zalézt si do teplé nory.

Nevím, jestli jsem se od vlčího života vzdálila jen já, nebo vlastně tak nějak postupně všichni.
Vlk přece nežije bez smečky.
Možná, že nejdřív jsme se vzdálili smečce a až pak vlku. Protože všichni dospíváme. Jsme unavení, plní starostí a vděčně sebou necháme házet vírem chaotickýho života, nekdy až příliš reálnýho.
Dlouho jsem si nehřála ruce nad svíčkou.

Asi to začlo tím, že se mi zpřeházely priority.. Vždycky byli první a jediní Přátelé. Smečka v čele, a pak každý, kdo mi jen trochu rozumněl. Všichni ti, které teď zavrženíhodně zanedbávám.
Ale já bych chtěla, tak bych chtěla, aby to bylo jako dřív.
Myslím, že to není jen mnou. Myslím, že ty bariéry jsou všude. A že vlastně jedinou zdí je naše přehnaně zvažující, všechno řešící a strahem zmítaná mysl.
Žila jsem svůj život pro ostatní, a na tom záviselo, jak se cítím já. Měla jsem vlastně jen svůj vnitřní pošetilý svět. Mnohem temnější, osamocený, ale zároveň zvláštně lehký, kouzelný a prohřátý náhlými doteky štěstí.
Dneska žiju převážně pro sebe. V jistém smyslu žiju asi "plněji", i když - na druhou stranu je to právě naopak.. Začínám žít povrchně, nezastavovat, nesnít. Začalo to už loni, možná dřív, a já pořád čekám, kdy se vlk zase vrátí.
Kdy se k němu vrátím já..
Na začátku prázdnin jsem byla vděčná aspoň za občasné ozvěny vzdáleného a roztříštěného vytí. Přestala jsem se vypisovat. Asi bych tu jinak psala ještě častěji než v minulosti, protože se toho vlastně děje daleko víc. Vyrovnávám se s tím po svém. Lidštěji. Nevím, jestli je to dobře. Čas od času jsem jako uzlíček nervů a pak se může stát, že se znenadání hystericky rozbrečím a dumám, proč vlastně..
Někteří lidé za mnou ještě stále chodí se svým trápením a já se snažím jim dát to, čím jsem hýřila v minulosti. Ale svůj čas trápím převážně jen s jedním člověkem.
Jsem nešťastná, když s ním nejsem, ale nejsem úplně šťastná, i když jsem s ním. Necelá. Rozkouskovaná. Možná víc, než když dřív. Ostatní mi to vyčítají. Trápí mě to, protože si to uvědomuju a chtěla bych být i s těmi, s kterými teď už nejsem. Ale nevím jak..
Jsem strašně vděčná, když pročítám tvorbu Bell, Sense nebo Jaen, poznávám se a vzpomínám, co je ve mně. Hluboko.

Trochu mě děsí, že kdybych měla žít zase ten vlčí život, po kterém toužím, znamenalo by to překousat pouta. Utéct za svobodou a poslouchat jen vítr. Zůstat sama. Hledat ztracené druhy v konejšivé tmě..
Vlčí život není šťastný. Je trnitý, bolavý, nelehký a potemnělý. Neskutečný, hluboký a prokletý.
Víme to všechny.

Ale je možné být šťastná bez Vlka..?

Ráda bych se zas někdy schoulila do klubíčka, tiskla plyšáka k hrudi a třásla se beznadějí.
Zas někdy bych si sedla na zem k čaji, cítila vůni starých knih, poslouchala sametové hlasy svých nejbližších a ve světle plamínků pozorovala jejich třpytivé oči.

Nemůžem se přece jen tak.. odcizit. Chtěla bych se zeptat hvězd, co bych měla dělat, abych neztratila to, pro co jsem dřív žila..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jaen Jaen | Web | 15. září 2012 v 19:11 | Reagovat

Po dvou letech chaotického života můžu říct, že to, že tu Vlk není, je jen pocit v nás..Nedáváme mu prostě prostor..Ale když si sama sedneš - aspoň na chvíli! - tak ho tím přivoláš..nebo možná - možná tím k němu dojdeš sama..Otevři si knihu, ponoř se do ní..a pak jde snění samo..Osobně mi strašně pomáhají Taroty..jen si sednout a prohlížet si postavy na kartách..příběh se začne odvíjet sám..s ozvěnou vlčího vytí..Občas je minulost ukryta v přítomnosti, jen máme strach otřít ten zašedlý prach..

2 Bella Bella | Web | 15. září 2012 v 20:39 | Reagovat

Ty píšeš :) Ani nevíš, jak jsem šťastná, že jsi to napsala - zrovna takový článek. Chvíli jsem na něj hleděla a nevěděla vůbec co říct - protožes mi vzala slova. Ale nemohla bych to nechat bez vyjádření..

Myslím, že ten Strach je klíčový. Máme strach. Máme strach se dotknout, ohlídnout, oslovit, setřít prach, zavolat, poprosit o pomoc.. Nevím, kde se bere, ale ochromuje. Připravuje nás o odvahu. Máme strach ze sebe, z Vlka! Přesně jak píšeš - všechno zvažujeme. Je to rozum. Chybí nám spontánnost. Dospěli jsme. Naučili jsme se, že věřit snům je pro naivy. My chtěli žít. A popřeli jsme všechno, čemu jsme věřili. Oddálili jsme se, žijeme si každý ve svém světě. A bojíme se návratu zpět. Bojíme se jeden druhého - napsat, oslovit se. I když je to absurdní. Bojíme se přiblížit. Nejde o nic jiného, než dát ten strach pryč, i když to není lehké..

Taky jsem za podzim ráda - je prostě vlčí.. Možná vlk přes léto spal a teď se probouzí - naplno. Zase bude líp - slibuju - je to Koloběh.

Smečka teď tak nějak není - jen seskupení jednotlivců. Vzpomínám, jak jsem dřív každou chvíli řešila, jak se nám rozpadá Smečka. Teď je nejhorší, že to ani nikdo neřeší. Někde v pozadí nám to vadí, ale neděláme s tím nic. Jsme prostě jen moc unavení? Nepřekvapovalo by mě to..

Vím, o čem mluvíš - ten svět, co jsme žili byl jaksi krásnější i stou svojí temnotou - byl celistvější. Teď žijeme pro sebe, děsně povrchně. Pořád nám stačí maličkosti - ale většinou to není vítr ve tváři. Jen mít svůj klid a někam se schovat. A ať nám Vlk neklepe na rameno! Ani minulost. Chceme chvilku oddech. Chvíli se věčně netrápit. A pak nám to chybí. A stejně nás chytají hysteráky a úzkosti - a ni nevíme z čeho..

Myslím, že nemusíme nutně vybírat mezi jedním světem a druhým. Jako vybírat mezi Vlkem - temnotou a světlem - bez Vlka. Myslím, že jde o to to skloubit a být celá.. Kdykoliv si vybereme jednu stranu, bude nám něco chybět. Otázka není, jestli můžeme - to můžeme - ale chceme..? Ustrnout na jedné straně nikdy nebylo pro nás - my jdeme dál a hledáme si cestu.. I když ne na dotek - v mysli jsme pořád Spolu..

Nechtěla bych, aby to tak skončilo - abychom to vzdali, odešli každý svým směrem - za svým..

Sestři..

(promiň, za ten román, už se to pak spalo samo..)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.