Nebezpečné myšlenky

26. září 2012 v 20:27 | Long |  Vlčí vytí
Vlci žijí ve smečce. Sami trpí.
Ale vlci žijící ve smečce s člověkem trpí taky. Lidská smečka mu nerozumí. Může ho milovat. Může s ním chtít být. Ale nemůže pochopit krvavý lesk jeho očí.
Vlci nežijí šťastný život. Jejich život je prokletý, nádherně prokletý.
Chybí mi.
"Buď štěstí nebo my" - díky, díky za havrany..
Jako lidé můžeme žít spokojeně. Netrápit se. Ale budeme prázdní. Hladovějící. Vnitřně neklidní. A vyhaslí..

Jak bys mohl být součástí mé smečky. Ze dvojice vlk a člověk se vždy obětuje vlk, i když se člověk snaží co může.
A až si vlk uvědomí, že tohle normované štěstí, ten hřejivý cit a jakýsi klid už není to co chce, začne to všechno vnímat jako mříže klece.
Chce pláč a tmu a bouři a chlad a..
Chce VOLNOST.
Chce utéct.
S lidským srdcem v zubech a slzách v očích se neodváží ohlédnout po tom, kdo zůstal.

Možná by mu to nikdy neodpustil. Možná si to neodpustí ani on sám.
Naučil se milovat a zjistil, že tím přichází o svou svobodu, jež je sice jen iluzí, ale příliš silnou, příliš opojnou.
Chce do lesů, do hor, chce bojovat o Ráj, rvát se s životem.
UTÉCT.
Za svými..

Ale čekají na něj vůbec ještě? Žlutoocí, které nechal za sebou ve stínech temného lesa bývalého života?

(Srdce vlka pořád bije, takže i oni tu někde musí být.. Možná je načase začenichat ve větru a vydat se po stopách..)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | 26. září 2012 v 20:54 | Reagovat

Poslední dobou je to jako zázrak, když mě z něčeho zamrazí.. A z tohoto - mrazí.. Možná by vážně pomohla rovnováha.. Vlk který dlouho hladoví začne řádit, začne všechno ničit, bít na mříže - ale to taky není dobře.. Vždyť i dřív to tak fungovalo - i když jsme to nenáviděli - pustit Vlka ze řetězu - na chvíli! a pak zas nasadit Masku.. Je to tichá dohoda.. Možná se nemusíme všeho vzdát, všechno obětovat - to nás neučiní šťastnými..

2 Bella Bella | 26. září 2012 v 20:58 | Reagovat

Nebudeme "šťastní", protože nelze být šťastný neustále - to je spokojenost a spokojenost je stagnace.. Štěstí je okamžik a pro ty okamžiky se dá žít..

Myslím, že naše Smečka spočívá hlavně v tom, že víme, že se máme ke komu vrátit, když na čas sejdeme z Cesty..

3 Sense Sense | 27. září 2012 v 18:41 | Reagovat

Můj oblíbený Kingův citát:

"Září a říjen jsou vždycky nejhorší. (...) Přímo slyšíš to volání. Ptáci to slyší taky a odletí."
"Jaké volání?"
(...) "U nich je to nebe. U chlapů jako my je to cesta. Volání volné cesty."

Jdi. Odpočívej. Sni. Vrať se nebo odejdi.
Hlavně, Sestři, dělej to, kam tě vede ta divná tepající věc uvnitř hrudi.
Já tu budu.

4 Jaen Jaen | 27. září 2012 v 22:32 | Reagovat

Jdi tam, kam máš zrovna nutkání jít. Vše má svůj důvod. Jdi - ale neopouštěj..Dokud odněkud nejdeme s tím, že opouštíme - chceme opouštět - nemusí to nutně znamenat konec starého života, ať už vlčího či lidského. Pořád jdeme dál - a přitom neopouštíme ani jeden svět..Lidé se po návratu možná odvrátí - záleží..Vlci nikoliv..vždy tě přivítají s veselým očicháním a touhou po hře. Vlci chápou cykly. A někteří lidé..vlkví..možná také - když jim ukážeme cestu..Drž se, Sestři..Přichází podzim v celé své smutné kráse..*postrčí ji čumákem*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.