Květen 2012

A kdo jsem já?

10. května 2012 v 21:11 | Long (?) |  Střepy
Květen je skvělej. Kouzelně voní.
Vždycky jsem měla radši chlad. Teď ho vyloženě přežívám a nemůžu se dočkat dalších dávek tepla..
Měním se? Myslím, že každou vteřinou. A přesto jsem vlastně pořád stejná, že..?
Děsí mě, že se nepoznávám..
O víkendu jsem byla na dogtrekkingu. První oficiál. Když si vzpomenu na svoje nadšení z prvního MIDu před rokem a skvělý pocit poté.. Asi prostě chladnu. Ztrácím zápal pro věc. Průměrný člověk.
Kvůli ztrátě naivity? Kvůli ztrátě snů? Začala jsem znovu snít? Myslím, že jsem se s tím spíš smířila. Jako se vším.
Vidina stovky kilometrů. Měla jsem šílený strach. Roztřepený nervy. Ale kolem byly stromy a na obloze zářila Luna a já doufala, že Vlk bude se mnou.
Byla jsem v tom sama. A jen si namlouvala, že nejsem. Abych to přežila.
"Nejsme sami právě proto, že si umíme představit, že bychom nebyli." (Sense..)
(Dno neexistuje. Vždycky můžeš padat níž a níž a níž a pak už nevnímáš a padáš dál..)
A bylo to fajn. Přijela jsem zocelená a vlastně - plná sil..
Děsí mě, že jsem si zvykla neprojevovat emoce.
Dnes jsem byla na cvičáku. Pomalu mi dochází, že to tam budu muset opustit - ale všechno to tam prostě nechat? A co vlastně? Už jen vzpomínky.. Jen.. Ale kolik jich je. A jak jsou silné. Druhý domov. Spousta zážitků. Součást života.
Děsí mě, že takhle mi postupem času už nic nezbyde. Plyšáku, připrav se na bezesné noci.
Lidé kolem mě a povrchní spokojenost. Vyrovnaný život.
Chybí mi ty duševní hloubky..
Lidská.
Mám strach - že pro všechny ty lidi kolem, jsem taková, jakou by mě chtěli mít.. Ne taková, jaká jsem.
Tuhne mi krev v žilách. Trnu hrůzou z nicoty, kterou nosím v sobě.
Bojím se, že pokud se probudí Vlk, první co udělá bude, že překouše pouta. A uteče. Zmizí ve stínech.
Možná aby zachránil mojí duši před těmi, co by mi ji mohli vzít.
Ale komu ji pak dám..
Ne..

Jsem šťastná.
A ztrácím sama sebe..

To mě děsí..