Prosinec 2010

Třpyt sněhu v zimním slunci

26. prosince 2010 v 17:48 | Long |  Střepy
Myslím, že se stojí za to vrátit k minulému víkendu.. Nezapsala jsem, přičemž byl konečně trošku nabitější (alespoň teda sobota, neděli si jaksi nevybavuji..)
Šla jsem se zbylými materiály od SZ do čajky ve Varech, kam jsem se s tím chystala vlkví jak dlouho a se svou sociální fóbií se mi tam fakt šlo špatně :D Opět jsem dospěla k názoru, že pokud chcete něco udělat nebo říct, tak hned, jelikož jakmile o tom začnete sáhodlouze přemýšlet, podkopete si akorát nohy..

Z vlčího doupěte podruhé

26. prosince 2010 v 16:20 | Long |  Střepy
Aneb po Vánocích se "sbírka" stala početnější..

Němé výčitky

25. prosince 2010 v 19:58 | Long |  Inspirace - HP
Vlastně by to mohla být úplně obyčejná jednorázovka, ale..
Jak říkala Bella: "píšeš o nich, ale zároveň o sobě" - Jo..
(R a S)

Monolog..

25. prosince 2010 v 18:30 Myšlenky
Pár týdnů zpět..

"Chovala jsem se jako malé rozmazlené pošetilé vlče.."
"Neuvědomila jsem si, že to mají těžké, a že má pobouřenost a lítost není proti tomu nic.."
"Vlku.. Vždyť všechna ta zášť, kterou zasypávám své okolí a své nejbližší.."
"To je jen skrytá nenávist ke mně samotné.."

Vystřízlivění

20. prosince 2010 v 18:14 Střepy
Když zubožená vlčice ležela na studené zemi, chvěla se po celém těle a oči měla krvavé, ucítila blízkost známého milého vlčete. Tiše zavolala, větve se zatřepaly a z houští vyskočil malý nevinný tvor. Vlčice mu řekla své trápení.
Maličké soucitně naslouchalo, pak vzalo mezi zuby kousek kožichu na šíji své starší sestry a jemně zatahalo s jiskrou v očích.
S tou jiskrou, která se nedá zaměnit.
Vyčerpaná vlčice chtěla zůstat ležet, nevěřila, že se dokáže oprostit od všech výčitek. A nočních můr.
Pak se ale nechala vést, když ji vlče s úsměvem - příslibem naděje - podepíralo.
Vstala na vlastní nohy. A vděčně pohlédla na Sestru - s uvědoměním, že už to není malé vlče..

Opita vinou..

19. prosince 2010 v 1:10 Kňučení vlčete
Mám sto chutí nenávidět a stejně se zvládnu jenom omlouvat.. a bát..
Vraždila bych a místo toho jen vystrašeně couvám od krvavých skvrn ve sněhu..
Chci křičet, ale nakonec mě jen pálí vosk slz na tváři..
Ráda bych pomohla - ale jak může tonoucího zachránit druhý tonoucí se z jeho tonutí?
Žít jen pro sebe? Děláš to.. Taky bych to chtěla umět!!
Kéž bych byla alespoň takový přítel, jakého si zasloužíte..
Ale co jsem ti provedla tak strašného, že tohle všechno..??
Vrhám několik stínů - ve světle lamp.. A ve světle Měsíce..
Lapila nevinnost a rozdrásala ji.
Zabila v sobě zbytky hrdosti.
Povedlo se - sebenenávist.
Tisknout k sobě plyšáka - k srdci.. A cítit, jak moc je daleko!
Na rukách pach smrti..
Zkažená - zahořklá. Trpká. Zlá.. Zlá..
Zbytečné omluvy a prázdná slova. Nenaslouchat. Otáčejí se.
Třes..
Tvůj nenávistný úsměv a zlámané vzpomínky.
Místo hněvu lítost a obviňování - ale vždyť to není můj styl!
Baví tě to!?
Jsem šílená.
Nevnímáš
Ale proč - jak ubližuju, co to dělám? Já nevím!!
Chtěla bych bojovat, ale choulím se na zemi, třesu se, je mi zle a nechávám se pohlcovat výčitkami..
Nemůžu jíst.. Ani spát..
Přes den si hrát na to, že žiju a v noci zničeně viset vlku na krku..
Jsem zmatená ze světa - takhle to má být?!?

Pick me up..
Been bleeding too long..

Lidská.
Lhářka.
Štěnice.
Zrádkyně.

Alone I break..

"A ta proklatá Vlčice - zklame..
navždy všechny zklame.."

Chci jen vědět, co jsem udělala..

"Žiješ"

- Promiň.

Vyčerpává mě to..

Není to fér..

Zraněná labuť

19. prosince 2010 v 0:46 Myšlenky
Zdál se mi sen o labuti..
Zranila jsem ji.
Možná.. Možná smrtelně.
Pak jsem se jí snažila zachránit.
Měla na sebe vztek.
A brečela za její život.
Litovala jsem.
Marně..

Co jsem v sobě zabila..?

Matematicky (haha)

15. prosince 2010 v 15:23 Střepy
Když už se můžu zbláznit z té matiky, proč si trošku nezmatematizovat článek, ikdyž jen číslováním, em.. :D

Z vlčího doupěte

12. prosince 2010 v 18:28 | Long |  Střepy
Rozhodla jsem se taky přispět se svou troškou všeho vlčího, která po narozeninách ještě trošku vzrostlo.. Popadla jsem foťák a dala se do evidování :D
(Zevidovala jsem i všechny své > cetky < kdyby jste neměli co dělat..)
Pod perexem

Pohřbívání zaživa (vlastní nervózou)

9. prosince 2010 v 21:23 | Long |  Střepy
Ňuf..
Byla jsem v Chebu - využít poslední poloviční - celkem velký nádraží..
Měla jsem dvacet minut, než mi jel zpáteční vlak, tak jsem zašla na poštu, která bylo kousíček od nádru a po několika minutách "nenápadného" postávání a osmělování tam nechala tři (jo, tři..) letáky Nadace pro ochranu zvířat (myslela jsem si, že jsem maximalista, ale nechtěla jsem, aby toho bylo tolik, kdyby to jen skončilo v koši..) - 3 letáky z 350ti..
V olympiádě z Čj jsem měla 18 bodů (hlavně díky slohové části), spolužačka 6 a spolužák 5 bodů - bylo by to fajn, kdyby maximum nebylo 28 a já kvůli své zbrklosti zbytečně ztratila tolik bodů..
Třídní mi na základě toho, ale i mého chování v poslední době řekla, že jsem z těch příjmaček tak vystresovaná, že dělám nesmyslné chyby i u úplných základů a jsem úplně mimo.. Že mluvila i s matikářkou a ta taky říká, že "už to není jako dřív" - jo, já vím. Škodím sama sobě.
A pokud těmi testy neprojdu, bude to mou vinou - ale už jsem se smířila, že spousta mých komplexů je neřešitelná..
(Občas mě napadá, jestli nejsem zralá na léčení..)
Právě se odhodlávám k další komunikaci s cizími lidmi, k níž mě těch 7 kilo materiálů donutí..
Jinak, možná jste si všimli té aféry v TV - že na Karlovarsku pobíhal sexuální maniak, pokusil se znásilnit dvě ženy v Ostrově, u jedné se mu to povedlo.. Chytli ho - na tom černobílém záběru mi přišel povědomý - dneska mi FB dal jistotu - jo, je to "ten Saiv" - jo, býval tu, jo, s nadsázkou se dá říct, že jsem ho "znala"..
Svět se mění.. A lidé s ním..
Sorry, ale odmítám se smířit s tím, že bude už jen hůř a složit ruce do klína - a ikdyž je mé počínání příšerně naivní a zbytečné a trapné a vlkví co ještě, nepřestanu, dokud budu moc..
(Ikdyž je pravda, že poslední dobou se nenávidím za to, že nic nevydržím - ikdyž se to týká spíš "psychické stránky")
Moje sebevědomí je čím dál nižší - nevím, zda za to můžu já, okolí, život..
Ale kdybych dostala papír a měla napsat "co umím dobře" "co se mi na sobě líbí" "v čem si věřím" - vidím jen vyděšeného tvora s roztřesenýma rukama, který by nedokázal sesmolit ani větu (tomu se říká pisatelský "talent")
No, nezbývá, než věřit, že bude líp - nic není věčné..
A vždycky je v co doufat..
Držte se.

Just look over your shoulder..

7. prosince 2010 v 17:45 | Long |  Střepy
.. I'm with You..

Ňuf..

Být básníkem znamená

3. prosince 2010 v 22:40 | Long |  Z úst moudrých
Úvod do maličké knížečky (vejde se do dlaně) jménem "Monology" od Milana Kundery (1969).