Říjen 2010

Dno

24. října 2010 v 12:45 | Long |  Myšlenky
,,Sáhla jsem si na fyzické dno.. Ale jsem zklamána, že je tak mělké.."

"Nezbývá než doufat, že to psychické je hlubší.."

,,Ale vždyť vždycky to jde o jeden nádech dál, o jeden šrám víc..
Vždycky to jde níž.. - Dno neexistuje.."

Oko vlkodlaka

20. října 2010 v 14:34 | Long |  Fotky
Aneb ať žijí rudé žilky a zvětšené zorničky..

Epigramy

20. října 2010 v 14:29 | Long |  Poezie
Spíš "Něco-jako-epigramy", a možná by se to dalo uvést i jako distichon.
Mno jo, většina se vás teď vrhla vyzkoušet různé formy poezie a Long po přečtení Slovníku literárních pojmů včera večer (při shledování Tajemství) nenapadlo nic jiného, než se taky ponořit do experimentální poezie :D
Vím, že epigram má být satirický, a tohle satirické není (no, ikdyž.. jak se to vezme :D) - ale alespoň ten útvar a upozornění na určitou problematiku snad taky obsahuje.. :D

Prý, že to byla jen malá, bezvýznamná lež.
Ta prašivá, krvelačná veš!

---

Řekl jsem, že bych za něj život dal.
A on se tiše rozplakal.

---

Co ti je?
(Nic)
Jsem bestie.

---

Něco optimistického?
Co třeba Krchovského!

---

Se zděšením poznala ten jeho vražedný tik.
A pak se ozval křik.

---

Chlast jedem sžírá žílu.
Viděl´s taky tu krásnou vílu?

---

Proč jsi se vzdala?
Ty hloupá, malá..

---

Vzduchem víří prach.
A duše - samý strach.

---

Barevná dívka - jen co stačila duhu uzřít
- hned si přála umřít.

---

Jsi hnusný zrádce!
Ne, jen mám špatného rádce.

---

Umění života je čarovat
řekl ti před smrtí kat.

---

Že mám psát vesele?
Vždyť nejsme v kostele.

---

Nejsem zapšklý cynik.
Jen toulavý lyrik.

---

Miluju vás
ikdyž mi lámete vaz.

---

Vyhnanství je rovno zabití
zakňučel vlk, když mu nikdo neodpověděl na jeho zavytí...

---

Malá rada pro optimisty:
ignorujte pesimisty..

---

Jak v tomhle sakra přežít?
Z pomoci druhým radost těžit..

Prokletí

18. října 2010 v 15:43 | Long |  Vlčí vytí
Ztraceni sami v sobě
- ztraceni v ostatních

Závisláci s absťáky
zlámanými hlasy
- ale prazvláštními srdci
s vlčí krví..

Síla jednoho
Síla všech
Slza jednoho
Slza všech

Každý jiný
všichni stejní

Navždy k sobě
odsouzení

Jeden druhým
podepřený

Všichni všemi
spolem žijí

Potřebujem ´se
Milujem ´se
Bolíme se...

S věrnými hvězdami
nad hlavou
a třpytem Luny
v očích
- nikdy sami

Ve věčným objetí
- Osudu obětí -
A všichni prokletí...

Světlo a Temnota

17. října 2010 v 20:39 | Long |  Myšlenky
Obdivuji temnotu
- její výdrž a trpělivost
s níž se stále vracívá
pro své vzdorující oběti

A obdivuji Slunce
- jeho světlo a lásku
s kterými se prodírá
zas a znovu tmou
aby nám podal ruku
byť jí nejsme hodni..

Záhadnost bytí

17. října 2010 v 20:39 | Long |  Myšlenky
Hladovými doušky
hltám kyselinu
všedních dnešků
a hrdlo mi rozežírá
pálivá hořkost bytí
- které si přálo být milováno

ale není...

Psí věrnost

13. října 2010 v 19:34 | Long |  Poezie
Chodil jsi kolem mne chladně
bez jediného úsměvu
- nikdy sis nechtěl hrát
a přesto jsem věděl
že tě musím mít rád..

Když jsem se k tobě lísal
s láskou a něhou ti hrubé ruce olízal
skončil jsem v koutě sám
s modřinami a bolestmi duše
které tak dobře znám..

Ikdyž ti tekla krev
rány nebyly silnější než tvůj hněv
- který jsem nikdy nepochopil
a když jsem tě ošetřit snažil
akorát jsi mě v nadávkách topil..

Zpřerážené packy
a propálený kožich
- skončil jsem fakt bídně
na smrtelných ložích
(studeném sněhu
kam´s mě na zimu uvrhl)

- Pomalu jsi mě zabil
čím jsem ti tak vadil..?

Ikdyž jsi mě nikdy nepohladil
svůj bídný život
bych za tebe bez váhání vsadil..

První letošní mráz

12. října 2010 v 21:20 | Long |  Z hloubi duše
Vyjdu z domu ve třičtvrtě na osm. Venku je překvapivě ledový vzduch a o to překvapivěji sálá barva ranního slunce - ale jeho paprsky nejsou dostatečně dlouhé či silné, aby se prodraly přes mráz a zahřály tvář. 
Po mé pravé straně, tam kde končí zámková podlaha a začíná trávník naší zahrady, spatřím bělostnou jinovatku, neodolám a vkročím na ní, zvědavě, pomalinku našlapuji a s požitkářsky nastraženýma ušima poslouchám tichoučký křupot, který se z trávy ozývá.
Usměju se jako malé vlče a všimnu si mlhavého obláčku, který jsem způsobila svým spokojeným výdechem. První podzimní mrazík mu dal amorfní tvar a rozespalou barvu mraků na jasném nebi a tím přiznal jeho nenápadnou existenci, kterou v létě nevidíme..
Dva krásní němečtí ovčáci na mě nechápavě koukali ze svých kotců, třetí ovčák - francouzský - který nebyl zavřený, ke mně nadšeně doklusal a s roztomilým zíváním se semnou pomazlil. Když jsem za sebou zavřela branku a naposledy mu prstem přejela po čumáku s uňahňanými slovy loučení na rtech, s jiskřícíma očima a vrtícím ocasem se za mnou díval, dokud jsem nezašla za roh.
Tam mě čekalo další ranní překvapení zvěstující příchod zimy - blátivá kaluž a v ní tenounký led.
S úsměvem na rtech přejdu na chodník a pokračuju na své cestě do školy s uvědoměním přírodních cyklů a kouzel..
Celou dobu se mi do oči sype zlatý písek třpytivého východu slunce, dnes ovšem jen světlo - bez tepla..
Procházím kolem domu, který je celý zarostlý čímsi, co se podobá břečťanu - listy se ze sytě zelené proměnily do krvavě rudé a zkrášlily zašedlé dlaždice chodníku.
Ucítila jsem, jak mi ledoví paže - opět. Dneska jsem ale neměla jen slabou vestu - ale pro změnu slabou mikinu s dlouhým rukávem. Byla jsem sice oblečená znovu velice málo, ale pořád více, než předešlý týden, kdy má kůže byla vystavená chladnému počasí přímo. I tak kolemjdoucí v bundách jistě přemýšleli o míře mé inteligence..
Ale to mi může být fuk.
Když jsem byla jen pár kroků od školy, vítr se rozeběhl a rozkutálel pokroucené okrové listy javoru po silnici. Ucítila jsem jeho dech na rtech a nechala se pohladit v kožichu.
Podzim je prostě kouzelný..

Básníkovo srdce

12. října 2010 v 20:14 | Long |  Poezie
Srdce básníka
to modřiny a jizvy jsou
temná komnata
lidskými neřestmi obtěžkána
krvavé šrámy
zkaženosti světa
boláky tvrdé reality
zlámaná křídla naivity
pálivá hořkost pravdy
a trpkost jasného zraku..

Cheza

9. října 2010 v 20:37 | Long |  Vlčí vytí
Zapláče
- tak bolestně
Z očí
ji stéká
krvavá purpura.
A zem se zachvěje
pod tím zoufalstvím.
Popraskají ledovce
vychladne láva
vítr se nechá lapit
- žalem
A vlci s vyceněnými tesáky
klesají k zemi
- umírají..

Bezmocně si zakrýváš uši
Slyšíš ji?
Drásá ti to duši
- křik Měsíční dívky..

Pes a Vlk

9. října 2010 v 15:00 | Long |  Povídky
,,Mám lidi rád," řekl s milým výrazem veliký huňatý pes štíhlému šedému vlku s kamennou tváří.
Jeho předek si pohrdavě odfrkl:
,,Odložil´s svou hrdost a živíš se jejich radostmi.. Ale co tvůj život?"
Ovčácké psisko se usmálo: ,,Je propleten s jejich.."
,,A co ztracená svoboda? Obojky a ploty?"
,,Časem si zvykneš i na klec."
,,Nikdy!" vyštekl vlk.
,,Nezavírají mne často.. Jen když něco provedu. Jinak si můžu běhat po kopcích stejně jako ty."
,,Aniž bys mohl opustit stádo tupých ovcí, z nichž ani jednu nemůžeš zardousit.."
,,Baví mě to. Je to má práce.."
,,Pff!"
Pes sklopil jedno ucho nad odměřeností svého starého přítele.
,,A co baví tebe, bratře?"
Vlk se zamračil. Pohlédl k noční obloze poseté mlčenlivými hvězdami a smutně zavřel oči.
,,Běžet lesem s zářivým měsícem nad hlavou, předhánět vítr a volat své druhy..-"
Na zem dopadlo pár stříbrných slz.
A když vlk znovu otevřel oči, rudě žhnuly:
,,Kteří už nepřicházejí, protože je tvoji lidí zabíjejí!"
Žalem zavyl.
Ozvala se rána z pušky a ke kraji lesa, kde se noční hovor dvou přátel odehrával, běžel lovec.
Vlk vrhnul vyčítavý, zlomený, ale stále hrdý pohled po psu a pár plavnými skoky zmizel v lese.
Pes, který jeho bolest znát nemohl, se za ním dlouho díval. Nakonec vstal a pomalu se ubíral k muži se zbraní, jenž na něj volal jménem - které mu dali oni. Lidé.
Soucit se svým vlčím bratrem nedokázal přehlušit jeho oddanost k nim - vždyť žil jen pro ně!
Ikdyž byli zlí - měl je rád..


Když po boku svého pána poslušně kráčel zpátky na svůj rodný ranč, pocítil lítost.
I v jeho očích se objevily slzy - nazlátlé.
,,Láska.. ze mě přece nedělá zrádce!" chtěl zavýt, ale nedokázal to. Z jeho hrdla se vydral jen protáhlý štěkot.
Nářek ochočeného zvířete..

Havran a Vlk

8. října 2010 v 20:55 | Long |  Vlčí vytí
Ve vyhřátém pokoji - vonícím po klidu a smíru.
Choulíc se vděčně v měkkém křesle - u plápolajícího krbu.
S usměvavou knihou na klíně.
A myšlenkami plujícími vlídně kolem vás - tebe a spokojeně dřímajícího Vlka, jenž leží na blízku.
Tiché porozumnění.
Vzájemná láska.
A mír.
V teple domova.
Konečně.

,,Následuj mne - povedu tě Tvou Cestou.." promluvil tiše Vlk a nechal dál hladit po hebké srsti.

Vlčí hrdost a psí oddanost

7. října 2010 v 20:09 | Long |  Povídky

Chladní vlci a laskaví psi

,,Vstávej," zavrčel přísně a vztekle mrsknul ocasem.
Hnědovlasý chlapec na bílého vlka upřel své unavené a ztrápené oči.
Uhrančivě šedé.
,,Už nemůžu.."
,,Nesmysl!" vyštěklo nádherné zvíře. Jeho srst jasně plála v bezměsíčné noci.
Chlapec se rozplakal. ,,Prosím..."
Vlk vycenil tesáky a zaryl drápy do vlahé lesní půdy.
Z houští opodál se ozvalo varovné zavrčení.
Vlk s povzdychem sklonil hlavu.
,,Najdeš mě ve Stínech.." zašeptal ledově a s hrdým pohledem pomalu odešel.
Jeho vznešené kroky se ztratily v husté tmě.
Chlapec osiřel. Stulil se do klubíčka a tiše plakal nad svým Osudem.
Z houští okamžitě vyběhnul velký černý pes.
Se soucitným kňučením se opatrně přiblížil k dítěti a láskaplně mu z tváří olízal pálivou sůl.
Chlapec mu odevzdaně zabořil obličej do jemného kožichu, když si k němu jeho věrný a laskavý kamarád lehnul, aby ho zahřál.

Když Vlci zmizí v lesích
přijdou setřít slzy psi..

Snahy o časové vytížení

7. října 2010 v 16:47 | Long |  Střepy
Ňuf ^^
Long pracuje na své časové vytíženosti.. Minulý víkend byl nabitý a fajn a tenhle bude taky.
(EDIT - Poslední dva týdny mě jak na cvičáku, tak při cestě do a ze školy lidé potkávají jen ve slabých vestách a nechápavě kroutí hlavami.. Proč nedokážou pochopit, že ikdyž mám ledové paže, zima mi není?:D)

Vlk a Havran

7. října 2010 v 16:45 | Long |  Vlčí vytí
Vlk: Dal jsem jí něco, co ty nemůžeš.
       Dal jsem jí sebe samu.

Havran: A já jí dal útěchu křídel noci, když před tím tvým darem utíkala..

Chvilková harmonie

7. října 2010 v 16:42 | Long |  Myšlenky
Sedím u stolu
svíčka hoří
Mesiáš zpívá
a zítřek
se spřádá
ve vláknech
mysli..

Budoucnost
s úšklebkem
čeká
- na ztroskotané plány..

Ale já jí ukážu.

Sedím u stolu
svíčka hoří
Mesiáš zpívá
a Vlk
spokojeně leží u nohou
- aby zahřál
a odehnal chlad

(protentokrát..)

Mlha

7. října 2010 v 16:30 | Long |  Vlčí vytí
Nepropustná, chladivá
mlčenlivá mlha
zahalila holé stromy
a obestřela vlčí kroky
svou jemnou náručí
- pohltila rozdílnost
jen jasné žluté oči
probleskují
hustou bílou tmou
a hledají ztracené druhy..

Čajka

7. října 2010 v 15:53 | Long |  Fotky
S Is v čajce.. Vlkužel mě napadlo dát tam noční režim až když jsem už nechtěla pokoušet nervy ostatního osazenstva (ten blesk byl celkem agresivní).

Vzpomínka na Rodinu

6. října 2010 v 16:07 | Long |  Vlčí vytí
Byly jsem v čajce.. A já vzpomínala.

Já věřím vám - sním..
A často z citu blouzním - vím.
Však díky Vám - stále dýchám
chodím po zemi
- mé vratké zázemí..

Tak zachvějte se, když mám splín
- ať prozřu a vím
že pro Vás musíš bdít..

(A jen s Vámi navždy chci výt..)

Hodina ticha

6. října 2010 v 16:06 | Long |  Myšlenky
Bylo to dlouhé.. a přece krátké - ticho..

Ve vděčném tichu
čekáme na nevyslovenou pravdu..