Ráno moudřejší večera?!

31. srpna 2010 v 10:54 | Long |  Úvahy
(po hodně dlouhé době úvaha.. dost stará úvaha, psaná na začátku osmičky ve škole..)

Večer moudřejší rána..

Po ránu myslím na spoustu věcí. Když se líně protahuju pod něžnou peřinou a plnými doušky si vychutnávam posledních pár chvilek příjemného pohodlí ve své posteli, když se rozespale belhám do koupelny, aplikuji si kontaktní čočky, automaticky, jako stroj čistím zuby, oblékám se..
Mám v hlavě tolik myšlenek, tolik si jich hystericky a dotčeně žádá mou pozornost. Do toho pomalu chladnou zmatlivé vzpomínky na sny, jež co nevidět zcela zvadnou a víckrát je z paměti již vylovit nemusím. Avšak ono moudro ,,ráno moudřejší večera" musel jistě vymyslet nějaký šťastlivec, jehož nerozhodí ranní pohled do zrcadla, optimista, který se dokáže vypořádat s těmi nájezdy neodbytných myšlenek, co si nutně žádají audienci a dychtí po zadostiučinění - tedy vyřešení, rozhodnutí.
Nevím, jak vy, ale já, když stojím před nějakým rozhodnutím, tak po ránu vidím spíše samé záporné, pesimističtější alternativy volby. (Paradox, co? Ikdyž.. stávalo se mi to hlavně v zimě) Už jsem si na to naštěstí zvykla, takže pokaždé, když otráveně mžourám po koupelně, v ústech cítím pachuť zubní pasty a na mysl se mi dobývá nutkání konečně se rozhodnout (a to především pro tu temnější možnost), mávnu tlapou a vyženu to z hlavy se slovy:
,,Znáš se, po ránu nic neřeš, počkej, až se pořádně probudíš.."
To může působit úsměvně, ale je to myšleno vážně.. Po ránu jste rozladění, plni myšlenek a pocitů (dobrá, záleží též na ,,kvalitě" spánku). Určitě na tom mají svůj podíl sny a stav bezvědomí, kdy možná vše pociťujeme intenzivněji, opojněji, nebo naopak hrozivěji, avšak stále jaksi zastřeně, za ,,mlhou snů." Prchlivé, zastíněné, na dosah... Avšak daleko, nedosažitelné, vzdálené. Ovšem o tom budu polemizovat v úvaze o snech a stavech (ne)bdění, pokud se někdy dočká denního světla..
Po spánku se nás mohou držet různé chmury, přízraky z astrálního světa a tíživé starosti.
Ty většuinou po úplném ,,rozkoukání se," navrácení do reality a nastartování nového dne, v němž již fungujeme zcela automaticky, jako roboti - jen zřídka se nad něčím pozastavíme a zapřemýšlíme - brzy potichu, nepostřehnutelně odezní, rozplynou se..
A přijdou v dalším polobdělém stavu, aby mohly znovu zahájit palbu.
Doufám, že to není jen můj případ, ale někdy je pro mě večer moudřejší rána - po celém dni sice můžeme být unavení, ale mozek je (narozdíl od rána) plně (snad :P) při ,,vědomí" a dostatečně ,,funkční."
Neobtěžuje ho ranní splín nechutí do školy nebo práce, únava a znechucenost po napůl probdělé noci pouze ve společnosti nočních můr, přemítání nad událostmi předešlého dne, nutkání rozhodovat se i přes nynější temnější vidění možností (ale vždyť ráno je přece moudřejší večera...!)
Ale může být zase obtěžkán myšlenkami na následující den, vyčerpán plněním nudných, všedních povinností, únavou z těžkého dne či zklamáním z bezhvězdné oblohy, ale...
Ano, všechno má své pro i proti a každý má rád a upřednostňuje něco jiného.
Jako by mohl mít rád ráno člověk, který celý večer i noc protancuje, propaří, je ,,nočním živočichem," vstává až odpoledne a druhý den trpí kocovinou?
Nic ho ráno nečeká, leda ona nepříjemná bolest hlavy a nevolnost.
Stejně tak člověk chodící spát se slepicemi, nesnášející tmu a dobu, kdy nás opouští slunce, libující si v opojném východu slunce, probouzející se svěží, dosyta vyspaný a pln sil, jenž brzy vstává a ranní čas plně využívá k uskutečnění nevšedních zážitků, zatímco někdo jiný je celé prospí, bude sotva upřednostňovat večer..
Chtěla jsem zkrátka prosadit i názor, že ne vždy a ne pro každého je ráno moudřejší než večer..
Pro někoho (samozřejmě ne pokaždé, jsou rozdílná jarní, letní, podzimní a zimní rána) znamená třeba jen nával starostí, špatná rozhodnutí (pod tlakem temných myšlenek) a zlomyslné dotěrné myšlenky, jež ví, že právě po probuzení (a při usínání) je cesta do našeho nitra bezpečnější a snazší. Jak jsem ale zmiňovala, velkou roli hraje i roční období.
Je jistě příjemnější ráno, kdy mě probouzí rudé vycházející slunce a čilý zpěv ptáků, než to, kdy mě uprostřed prosince probouzí tma, třes od zimy a protivný vřískot budíku.

Připusťte si - bylo vždy ráno tím moudřejším?

,,Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí, zda mi to ještě tluče, jestli mám ještě štěstí, nebo je po mně a já mám voskované boty - ráno co ráno stejné probuzení do nicoty..."

(Nohavica)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SergiooU SergiooU | E-mail | 17. ledna 2017 v 8:53 | Reagovat

I found this page on 19th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.