Červen 2010

Konečně.. :)

23. června 2010 v 15:59 | Long |  Střepy
Nebudu tu.
Zítra se konečně pakuju (teda, spakovala jsem se už dneska :D) a utíkám k Is až do neděle.
Školu máme jen do půl jedný, odpadá odpoledka, takže supr, akorát zítra ,,přijdu" o pochod do Lokte a zpátky, hm.. :D Ani mě to moc nežere.
Nedávno jsem si musela rozměnit drobáky přes mamku za nějaký 200,- už se mi to sypalo z peněženky, nechápu, kde jsem sebrala tolik pětikorun, dvojkorun a korun.. :D
Ještě něco k peněžence.. Nepamatuju jí takhle ,,plnou" a teď nemyslím peníze - mám v ní lístky do divadla, místenky do Prahy a zpět, jízdenku pro Bell, kupon s účtem a doklad o zaplacení.. :D
Aspoň má konečně nějaké využití, když už musela být prodávána v takové velikosti, že se mi pomalu do kapsy nevejde..
Ještě dvě mapky tam vlastně musím dát, em! :D Sice bych si tu cestu ke Kalichu ze Smečkového srazu mohla pamatovat, ale vzhledem k našemu krátkému bloudění se raději pojistím (jestli mi to bude něco platné :D)
Dneska jsme byli se třídou v Sokolově na zámku, byla tam výstava ,,Druhá světová", věci, dokumenty a tak..
Pak jsme měli rozchod a já si došla pro čajíky, zelenej a ovocnej (abychom tam neměli jen zelené :D), ale ještě musím počkat na SMS, jestli mi můžou doobjednat Senchu, páč ten neměli..
Další týden musím ještě stihnout Kaufland a Lidl (v Tescu a Globusu už nic nepotřebuju :D) - poprvý si snad nakupování užiju.. A vlastně ještě koupit někde nějaké sandály.
Čas se tak pomalu táhnul, ale teď je to zase až moc velký sešup, em.. :D
No, jdu vzít psiska ven, dobalit poslední drobnosti a hurá do Prahy..
Ááá, už abych tam byla!
Asi jde poznat, jak moc jsem natěšená, že? :D
Mějte se :))

Osud nám sice může stále podkopávat nohy, ale zbývají přece ještě ruce, jimiž můžeme svůj život uchopit..

Letní večer

20. června 2010 v 15:25 | Long |  Poezie
Vítr ustal
břehy mlčí
ptáci dopěli
a vlci začali výt

Stromy došuměly
rány se zhojily
nebe vybledlo
slunce odešlo
luna zavoněla

Jen oheň tiše praská
psi po boku věrně usínají
a hvězdy tajemně
probleskávají tmou..

Psí oči za prosklenými dveřmi..

20. června 2010 v 15:25 | Long |  Myšlenky
Vzpomínka na Harga.. Ikdyž to dělají všichni Mí.. Jen.. Koukají.

Oddaní, věrní
trpělivě čekají
zlo v duši nemají
jen odevzdaně doufají
když zří za sklem pohyb
zpozorní
pak zase posmutní
ale nevzdávají
důvěře lidem se dál oddávají
(Co jiného zbývá jim?)
jen tedy setrvávají
a doufají a sní
o tom
že jednou
jim někdo otevře..

Ironie života, aneb prášky

20. června 2010 v 15:24 | Long |  Povídky
,,Koukej ten prášek spolknout a nevymýšlej blbosti!"
Křičela matka na dítě.
,,To nejde!"
Vyplivlo bílou tabletku do dlaní.
,,Dělej!"
Pláč.
,,Ne, mami, prosím! Rozdrtila by jsi mi ten prášek lžičkou..? Pak ho sním."
,,Vymýšlíš hlouposti! Pak bude akorát hořký a budeš ho mít všude v puse."
,,To nevadí. Ale nenuť mě ho polykat.."
Byla to jedna z jejích fóbií. Divných a nepochopených.
Hrdlo měla uzavřené.
Nikdy nepolknula.

---

,,Už zase začínáš?!"
,,Já to prostě spolknout nemůžu, nemůžu!"
,,Štveš mě!!"
Hněv a další hádka.
,,Vždyť jsem prášky nikdy nepolykala, ty to víš!"
Nenávistný pohled dospělé.
,,Proč tedy křičíš..?"
Slzy dospívající.
,,Protože teď už nejsi malý dítě!"
,,A co když chci být!?"
,,SPOLKNI TO!"
,,Ne! Nic dělat nemusíš, já si to rozdrtím sama!"
Napětí ve vzduchu.
,,Vždyť po tobě nic nechci, proč tak zuříš?"
,,Protože mi piješ krev!"
,,Tím, že neumím polykat prášky?!"
,,Ne! Vším!"
Prásknutí dveřmi a zoufalost.

---

Chlad.
,,Kláro?"
Volala.
Neslyšela.
Už žádné slzy..

Našla ji v kuchyni na podlaze.
Před lékarničkou.
Kolem plata léků.
A vedle ní..
,,Vidíš, mami? Přece jen jsem se naučila polykat prášky..."

Hloubka života

15. června 2010 v 18:41 | Long |  Střepy
Trpaslík plakal tak usedavě, že úplně zapomněl na okolní svět. Vše mu v hlavě splývalo: vzpomínky, jež se mu vynořovaly z paměti, Tagorovo bílé tělo i hlasy Tuathannů, které se ozývaly v komnatě a ve smyslu smutečního rituálu vzývaly Zemi.
,,Kéž síly Země přijmou poctu, kterou jim vzdáváme, a udělí nám své požehnání."
Zdálo se mu, že hlasy přicházejí z jiného světa. Sevřel v dlaních Tagorovu ledovou ruku a přitiskl si k ní tvář.
Litanie Tuathannů pokračovala ještě dlouho a doprovázela jeho nářek jako jeho dudy, když hrají truchlivou melodii, až jejich hlasy pomalu utichaly a nakonec umlkly docela.
Mjollnovo tělo se ještě roztřáslo několika vzlyky. Vzápětí zaslechl, jak jeden z válečníkl vedle něho říká:
,,Už je mír?"
Věta se odrazila od zdí komnaty. Mjolln zvedl hlavu a otřel si tváře cípem rukávu.
,,Je mír?" opakoval Tuathann.
Trpaslík položil Tagorovu ruku podél jeho nehybného těla.
,,Pane Abbaku, je mír?"
Mjolln zavřel oči. Nechal se unášet svou myslí. Jako ve snu spatřil Bohema kráčejícího tmou s loučí v ruce. Ubíral se k posledním chvílím jejich konečného zápasu.
,,Ano," odvětil trpaslík zlomeným hlasem. ,,Ano. Je mír."

Léto? Fajn!

5. června 2010 v 20:22 | Long |  Střepy
Ňuf :)
Mám se fajn.. Sice se potřebuju po pracovním týdnu a dnešním vstávání v sedm ráno pořádně vyspat, ikdyž zítra ráno vstávám taky ,,brzo," ale jinak se mám fajn :)