Březen 2010

Divadelní období aneb lekce společenského chování..

31. března 2010 v 15:39 | Long |  Střepy
Ňuf.
Zjišťuju, že mám ráda muzikály. Zjišťuju, že ráda chodím do divadla. A zjišťuju, že nosit sukni není až tak hrozné, pokud zrovna venku není zima nebo se nepotřebujete pohybovat rychle a uvolněně.. :D

Domov

25. března 2010 v 20:55 | Long |  Vlčí vytí

Jaký je můj domov?


Ticho

23. března 2010 v 12:40 | Long |  Myšlenky
Ticho

Hučí mi v uších
Duní v hlavě
Tlačí na tvář
Pálí v očích
Tak hlasité ticho...

Tam venku

23. března 2010 v 12:40 | Long |  Myšlenky
Tam venku
- věci se mění
tam venku
- čerti se žení
tam venku
- kdosi čeká
tam venku
- blesky vzteky metá
tam venku
- je zima
tam venku
- přežít? dřina!
tam venku
- číhá vražedná samota

,,Nechoď ven.."

Zima

23. března 2010 v 12:39 | Long |  Myšlenky
Zima, tak, jak jí mám ráda.. Dochází mi, jak šasto při tvorbě čerpám ze vzpomínek - co bych si bez nich počala..

Polemizace o vztazích

23. března 2010 v 12:39 | Long |  Myšlenky
Řekněme, že spíše ,,vynucené" verše, co ani nejsou výstižné a možná ani pravdivé.. Ještě, že podobný myšlenky už jsou za mnou...

Je to, jako když
jablko klesne do trávy
převrhneš šálek kávy
vykročíš váhavě do dáli
sfoukneš světlo svíce
nespatříš slunce více
a slzy potřísné tvé líce...

Je to nová cesta - poslepu a do neznáma s vůní strachu a obav.
Avšak po boku hřejivého nepochopitelného citu a prazvláštní jistoty.

Hraní s pohledy..

23. března 2010 v 12:39 | Long |  Myšlenky
Častokrát jsem probodávala lidi pohledem. Ledově se na ně dívala a donutila je plaše uhnout očima jinam. Bavila jsem se jejich rozpaky.
To už je ale dávno..
Teď jsem to , kdo věčně zbaběle odvrací pohled..

Tanec plamínku

23. března 2010 v 12:39 Kňučení vlčete
Je to napsáno.. Na Štědrý den. K večeru.
Byla jsem sama v potemnělém pokoji. Měla jsem zapálené svíčky, ucucávala vaječňák, poslouchala Landu, učila se jumpovat a přemýšlela..

Ráno nenáviděné a milované

23. března 2010 v 12:39 | Long |  Myšlenky
Pojednání o tom, jak často proklínáme ráno a jak často po něm toužíme.. Objevilo se i mezi ,,citáty" na smečkovém blogu.

První jarní večer ve zpěvu ptáků, štěkotu psů, zurčení vody a jemném pohlazení větru

17. března 2010 v 21:32 | Long |  Střepy

Ňuf :)

Vím, že jsem s tím jarem už několikrát předčasně stropila poplach a pak zklamaně ,,dokumentovala" husté chumelení v březnu a nadávala na zmrzlý vzduch, ale (a to jsem si Novinky.cz nečetla!) dneska jsem vytušila, že ty hnusné zbytky sněhu, co přes noc roztály z rovnoměrné pokrývky na ubohé osamělé kusy, jsou už poslední - slunce sice nesvítilo, ale ve vzduchu se odrážela hnědozelená barva probouzející přírody, kterou už se nad nepokusí uspat žádné vločky, aspoň pro tuto ,,sezónu.."
Bylo to sice jen tušení, snad ,,intuice" ke které stačil jen strohý pohled z okna, ale když jsem vylezla ve třičtvrtě na osm před dům, měkký, vlídnější vánek než studený zimní vítr, mi přišel dát za pravdu.. :)

6.kapitola

9. března 2010 v 17:59 | Long |  Sága elfů Yoků
Celkem dlouhá, řekla bych. Doufám, že to aspoň někdo ještě čte :D A že na to trošku.. vzpomínáte :D A nebudete si muset číst předchozí díly, abyste - jako já - zjistili, jaké je roční období nebo jaké má Erunen vlasy.. :D Jak jsem to psala ,,po etapách," vždycky díl a dlouho nic, zjistila jsem, že mám menší problémy s počasím - v povídce teprv končí podzim a normálně už začíná jaro, vrr :D A logicky se čte líp, když se počasí shoduje v ,,obou světech," že jo, teda, dle mě je pro čtenáře těžší představovat si v parném létu krutou, mrazivou zimu.. :D Krom toho bych chtěla slyšet váš názor na to ,,etapování" i v povídce, teda spíš ,,odstavcování" - píšu o Erunenovi, pink, píšu o Calii, pink, píšu od jejich rodině v táboře, pink, píšu o lovcích a jejich smrtonosném pronásledovateli.. Jako když se ve filmu střídaj scény :D Ale v knize to většinou bývá spíš tak, že co celá KAPITOLA, to psaní za určitou osobu a za nikoho jiného.. Tudíž je určité postavě vždy věnovaná kapitola a ne jen jeden odstavec.. Ale to by se mi asi psalo hůř, páč bych měla problém zkombinovat to tak, aby se odehrávalo víc věcí najednou a musela bych ,,hrát" jen většinou jen na ,,jednom poli".. Co si o tom myslíte vy, mám to tak nechat, nebo bych to měla změnit a psát uceleněji?