Vlčí viróza, jumpstyle a - sněží..

4. prosince 2009 v 18:05 | Long |  Střepy
Ňuf.
Včera jsem se probudila s chraplákem, a cestou do školy míjela zamrzlé louže. ,,Nějaká chřipka si myslí, že mě odradí od skákání, pche!" a šup - podcenila jsem jí. Ještě den den odpoledne jsem místo 2 hodinovky odpoledního vyučování (vaření v kuchyňce :D) po vypití čaje a vody s ACC usnula, po třetí se táhnula schlíple domů, a zahájila ,,antivirózovou kůru," ANEB ,,Já tý chřipce ukážu, počkej, zejtra z mýho děla vyletíš jak raketa, jak tě budu mučit!" Opak byl pravdou.


Po vypití asi dvou čajů a spolykání Trigripu v rozdrceném prášku (mám problémy polykat prášky, nikdy jsem na to nějak nebyla, proto si prášky drtím, ale tento byl v takovém tom divném ,,plastovém" dvoubarevném ,,obalu" - s kterým se to taky polyká. Prý ten ,,obal" má taky nějaké léčivé účinky, ale tomu moc nevěřím :D Nožem jsem prášek oprostila od ,,obalu" a hezky si ho vysypala na lžičku :D) mi sice bylo líp a šla jsem na chvíli na zahradu za psama, ale jak padal večer, a opadal účinek prášku, bylo mi zas hůř a hůř. Seděla jsem v roláku s bačkorama ve vytopeném pokoji u pc a třásla se zimou, s brutálně husí kůží..
Fyzicky jsem se cítila mizerně a pak na mě dopadl i jakýsi splín, snad tvořený starostmi a událostmi z celého týdne.. Slzy mě pálily v očích a já netušila, zda z nemoci, nebo lítosti. Radši jsem se odbelhala do pc a po horké vaně zalehla. Noc byla příšerná, dlouhá, táhlá, nesnesitelná.. V jedenáct mě vzbudila SMSka, s nadějí jsem se přitom koukla na hodinky a nemohla uvěřit, že je skutečně teprve jedenáct.. Jen hodinu ležím. Do rána - kolik ještě ,,utrpení"..
Probouzela jsem se kolem jedenácté a bylo mi vážně příšerně. Ráno jsem se probudila nechutně zpocená, se zahleněným vyschlým krkem a slzícíma očima. Teplotu jsem ale měla jen 0,5 stupňů nad normálem. A to jsem chtěla jít včera na stopy, dnes ven, v sobotu taky a v neděli na cvičák - pfff, uvidíme, co z toho ještě nevyjde! Radši neplánovat..
Bombarduju naší ,,vlčí virózu" ACC, Trigripem, citronem, čajema, nicneděláním, rolákem, bačkorama a dekou. Snad jí to omrzí a odtáhne brzy. Když nepočítám rané dětství (do šesti, sedmi let?), nikdy jsem nebyla nemocná déle než týden, většinou jsou to jen takové ,,chvilkové mezery v imunitě."
Teď k druhému slovu v názvu článku. Jo, asi jsem tomuto druhu ,,tance" podlehla, ikdyž to asi není pro mě a věnují se tomu převážně skoro jen kluci, eh.. Ale já nikdy neměla nějaké dispozice k ladnosti, různým těm elegantním tancům.. Jsem takovej neohrabanec :D Nenosím sukně, běhám, mám věčně odřená kolena a teď ještě ke všemu začínám tančit jump :D Doufám, že nikoho nenapadne změnit mé pohlaví - já chci zůstat Vlčicí! :D
Naučila jsem se sice zatím jen první trik (o pěti ,,stepech") a ten druhý (o čtyřech) se teprv učím, ale baví mě to, zcela mě to pohltilo a furt bych zkoušela skákat :D Navíc mi to dává jakousi.. sílu. Těch pár dní, co jsem skákala, jsem neřešila žádný ,,žiju dobře-nežiju dobře," nemusela prozatím snaživě hledat štěstí (respektive důvody k němu..), prostě jsem se nějak moc ničím nezabývala a bylo to OK. Stačilo mi to. Možná tohle je ten důvod, převrat, změna.. Může za to nejspíš i ta hudba, do které se jumpstyle skáče (je taková.. pozitivní, nabitá:) Každý den mě bolí nohy, je to celkem záhul, snadno se při tom zpotíte a zadýcháte.. Ale štve mě to - jak mám pak následující dny trénovat s bolavýma, namoženýma lýtkama, vrr?
Ta nemoc mi to dělá schválně - teď, když mě to jumpování pořádně ,,stáhlo s sebou," se mi snaží ochablými svaly, motáním hlavy a celkovou malátností v tom zabránit, ale já jí ukážu, tse!
A dnes - sněžilo. Zase. Po měsíci? Sice z toho zas nic nebylo, zbyla jen chabá tenounká vločková pokrývka na střeše, ale já se prostě neubráním hřejivému sentimentálnímu pocitu ,,štěstí," když vidím venku chumelit..
Před chvílí jsem si s hrůzou uvědomila, že už je prosinec (to samé, jako 1.12.: ,,On už je prosinec?! To není možné!"), a že nemám žádné dárky k Vánocům pro rodinu. Víc mě ale vyděsilo, že za týden přesně slavím čtrnácté narozeniny.. A Vlkví proč, radši bych zůstala v tomto věku.. Tento rok se toho tolik událo - a já? Já prostě stárnu, ano! :D
Omlouvám se všem starším, než jsem já, kterých tu je asi většina - já vím.Jsem příšerná, dělat si těžkou hlavu z toho, že mé mládí každým rokem pomalu ale jistě mizí (dětství jako takové, řekla bych, zmizelo už dávno), že už možná za deset let budu zapšklý, upracovaný, stereotypní rodič a budu vést nudný problematický manželský život..
Vlku, já si to nedokážu ani představit! :D
jsem praštěná, fakt že jo :D V necelých 14ti vyvádět jak 45letá žena kvůli vráskám :D
Vím ale jistě, že Dítětem (Vlčetem?) zůstanu v duši navždy :))

Čas je neúprosný, krutý, ale zároveň léčivý a spravedlivý. Ten prostě neovlivníme..

A já se zas loučím, jdu se dát do kolísavého dokončování povídek a vy se mějte - a hlavně nechyťte chřipku! A když, koukejte s ní pořádně zamávat :D

(Netuším, proč jsem v tomto článku použila tolik tlemů, mám se tak nějak ,,nic moc" a zároveň dobře - Nic moc kvůli nemoci a dobře kvůli.. Jumpstylu? Se ze mě stane ještě maniak..)

Pac pac, rekreanti.. (Koukala se na Román pro ženy, nevšímejte si jí :D :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elaine Elaine | Web | 4. prosince 2009 v 20:55 | Reagovat

Nie si jediná kto bojuje s chrípkou... K posledným pár riadkom.. no... mne je už od Septembra 15 a TIEŽ nechcem zostarnúť... je pre mňa utrpením, na to myslieť, že som čoraz viac staršia a staršia!! Nechávať detstvo za sebou a stať sa dospelou... ma vôbec neláka. Neviem si predstaviť seba ako ženu a už vôbec nie ako matku, rodiča.... NECHCEM zostarnúť...

2 Beri Beri | 5. prosince 2009 v 15:34 | Reagovat

Taky bojuju od včerejška s nějakou virózou..

3 Isilmë Isilmë | Web | 7. prosince 2009 v 16:58 | Reagovat

Ty virózy jsou svině :D Já se taky probouzela zpocená několikrát na noc, tak jsem se musela úplně "vyvětrat", odhrnout peřinu a přecházet třeba po pokoji, jenže to mi zas byla zima, děs :D
Jo, to jsem ti psala tu SMSku, "To uz je prosinec?!" "Taky tomu nemuzu uverit :D"
Ale já taky žádný dárky nemám, mojí jedinou nadějí jsou vánoční trhy 18.prosince kam jedem se třídou, a to už budu mít vážně na čase, žejo :D
Pozitivní? V mobilu mám jenom pár pozitivních písniček, většinou Linkini a spol. moc pozitivních písniček "nevyráběj" :D
Nechyťte chřipku, to s ti řekne xD
Pořád lepší jumpstyle než.. Nevím, než něco :D Příště na tom videu budeš vidět celá, bez debat!:D

4 Isilmë Isilmë | Web | 7. prosince 2009 v 16:59 | Reagovat

Jsem si to teď přečetla a uvědomila jsem si, že jsem nějaká vytlemená teda :D

5 Sense Sense | Web | 7. prosince 2009 v 18:14 | Reagovat

I přes jistě nepříjemnou nemoc působí článek dost optimisticky. A to je dobře! Jsem ráda, žes našla něco, co tě baví a co tě odreaguje. Snad se té chřipajzny rychle zbavíš a budeš zase skákat. Cože? On už je prosinec? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.