Hurá, prší.. A Long dospívá...

11. prosince 2009 v 14:11 | Long |  Střepy
A déšť zase smyl chmurnou náladu.. Ale přinesl stesk a rozpolcenost.

Čím začít? Tak třeba... Ne, tím, že někdy kolem poledne jsem zestárla o další rok, začínat nebudu. Pff. Včera večer jsem se dvakrát byla projít v dešti a najednou mě ta spásná, milá samota strašně mrzela.
Bloumala jsem po městě, jen si bezcílně chodila a tiše zpívala se skloněnou hlavou (hvězdy se neukázaly), pozorujíc mokrou třpytící se silnici ve světle lamp a kapky deště třístící se o ní, vpíjící se do louží..

Byla to krása. Večer, světélkující tma, déšť... Klid, ticho..
,,Mami, já se jdu ještě projít.. Musím se jít prostě nadechnout.."
*znepokojený pohled*
,,Neboj, jdu sama..." *zahořkle, smutně, melancholickým tónem*
Tak moc jsem chtěla, aby na mě ,,tam venku" někdo čekal - někdo.. Abychom se mohli sejít, všichni sejít, přivítat a společným krokem vyrazit pryč - daleko - do lesů.. Společně.
Běžet, tančit mezi kapkami deště, dohánět vítr, výt.. Ach jo. Dokážu si vysnít lecco, ale po tomhle jsem sentimentálně, naivně a hloupě toužila tak moc... Věděla jsem, že by to nebylo možné, věděla jsem, že by nebyl jen problém se vzdáleností, ale... celkově.. Protože..
Jsme jednotlivci.
Konec kňourání.. Zatím. V pondělí jsem přišla do školy, několikrát si vyslechla, jestli mi není blbě, jestli nechci jít domů a že vypadám hrozně (proležela jsem celej víkend, Vlku! už jsem nemohla dál dřepět doma..) a byla svědkem urputného sčítání děcek kvůli chřipkovým prázdninám (bylo třeba 30% chybějících a my to už dlouho měli na hraně, ale já stejně nevěřila, že by nám je mohli dát..). Pak se řeklo, že je pondělí a dost lidí se vrátilo po nemoci, a že asi nic, tak jsme se nějak vzbouřili a že to prostě nevzdáme a ,,nemocní" se začali trousit domů :D
,,Páčko, mně je blbě, můžu zavolat domů, ať si mě odvedou?" (u nás je nutností, aby si rodiče pro dítě přišli, jinak ho nepustí).
A takhle odešlo ranec lidí, přičemž se každý ,,obětoval" za prázdniny a ostatní jeho odchod chodili nahlásit a donášeli informace, kolik lidí ještě zbývá. Nejlepší byl spolužák, který, když se dozvěděl, že poslední hodinu budeme psát diktát z ČJ (on ČJ pěkně mrví), vzal nějakou čokoládovou sušenku a pomeranč, rozmačkal to, namatlal na tričko a šel za učitelkou s umučeným výrazem: ,,Pááčko, já sem se poblil.." Nemohli jsme z něj :D Tak odešel další obětavý lajdácký ulhaný lenoch :D Hnali domů i mě, ale já chtěla zůstat a vidět, jak to dopadne. O přestávce před poslední hodinou nám sedmáci ukázali ty informační lístečky o tom, že se zavírá škola kvůli protiepidemickému a blá blá blá, že oni už je dostali, tak jsme se radovali, ale učitelky nás dusily do poslední chvíle a potvrdily to až chvilku před posledním zvoněním, taky nechápu, co si od toho slibovaly..
Jsem služba na zalévání kytek ve třídě (zželelo se mi učitelčina ironického ,,Nehlaste se všichni, já pak nevim, koho vybrat," když nikdo neprojevil sebemenší zájem a obětavě zvedla packu), a třídní se hned ptala:
,,Lucko, zalila jsi tento týden kytky?"
,,Páčko, vždyť je pondělí.." :D
Když jsem pak šla po obědě domů a ty chřipkový prázdniny se hlásily v rozhlase, úplně jsem měla chuť se rozběhnout a smát se:D Hezky se doléčím, aniž bych něco zameškala a ještě mi zbyde čas :D
No, kašel a rýma sice postupně ustoupily úplně, ale s úterkem na mě padla nějaká... Řekla bych až deprese, ale nevím, není-li to příliš silné slovo. Možná to bylo i tím, že jsem kvůli těm prázdninám neměla co dělat a byla ze všeho nějaká znuděná, znechucená.. Uvědomila jsem si, že se ze všech mých zálib pomalu stávají POVINNOSTI, že mě nic nebaví, a s tím i nějak postrádám smysl a náplň svého života (zas jsem si taky vzpomněla na nudný, příšerný denní stereotyp).

Prostě slabé, těžké chvilky nastanou vždycky. Stejně jako někdy i deprese. Záleží, jak se k nim postavíme (řekla jsem si jedno chmurné ráno, odkopala peřinu a vstala z postele..)
Tyto chvíle na mě začaly dorážet v úterý, držely se mě ve středu a včera už byly pryč - vstávala jsem ráno po šesté, spěchala na ICQ za kamarádem, abych s ním stihla prohodit pár duchaplných slov, než odejde do školy, pak jsem nějak poslouchala hudbu, hlavně jump a soundtracky (Hans Zimmer je prostě borec hele..!), zkoukla v archivu AZ-kvíz, jelikož doma nic jiného nebylo, tak snídala čínskou polívku, sepsala kus povídky na přání, vyrazila na stopy (a pěkně, pěěěkně zmokla), poté si doma umyla hlavu a razila ke kadeřnici, která mě nakonec stejně nevzala, páč měla plno, takže jdu dnes a před třetí jsem si povídala a smála se s mamkou a tátou - s tátou vždycky ,,soutěžíme" v argumentech, kdo je větší ,,řečník" a ,,stírač" :D A zabodovala jsem.. Pak oba, máma i on, nadávali na tu brzkou tmu a počasí. Na to jsem nemohla nereagovat: ,,Vy si furt stěžujete, jste strašně stereotypní!" Oni: *překvapené nechápavé kuky* :D ,,Nechápu, proč vám vadí tma." Táta: ,,No jo, ty zas čekáš až ti vyjde ta tvoje žlutá koule.." :D:D Ano, myslel měsíc!! soudě dle toho, kolik fotek měsíce kdysi našel ve foťáku a toho, jak na něj zírám... :) Půlku dne jsem všechno dělala s brýlemi na nose, jelikož jedna z mých čoček - které jsem měla mít do 19.12. - praskla ve středu večer.. Dospěla jsem k tomu, že mi ty brýle sluší :D Jsou v mých oblíbených barvách, taková tyrkysová a fialová, a celkem se mi líbí, ale nosit je.. Nezvykla jsem si na to.
Odpoledne jsem si v Tescu zase koupila čočky (a přecházím na levnější značku, takže v nich již nebudu moct spát, jako v té lepší, drazší značce - na noc jsem je sice z očí vyndavala, ale občas se mi stalo, že jsem v nich jaksi usnula.. :D), nějaké oblečení v HI-TECU (konečně mám rukavice a pořádný tepláky..), v obchodě zakotvila zas u knih a očima přelétávala beletrii, po čemž půl hodiny naháněla matku po krámu a nemohla jí najít.. Po dnešních narozeninách asi dostanu ještě nějaké peníze a pak musím jít nakoupit dárky, páč vůbec, vůbec nic nemám, pff. Letos toho asi nebudu kupovat tolik, budu se muset omezit na jeden dva malé dárečky pro každého z rodiny.. Včera večer, jak jsem psala, jsem před sedmou zašla na chvilku do deštíku ven a pak znovu po deváté hodině..
Chodila jsem městě a vysedávala na houpačce na dětském hřišti, poslouchajíc malencholické kvílení vlaků v dálce, na které jsem smutným tichým vytím odpovídala. Včera mě ta samota vážně mrzela. Nevadila mi, neproklínala jsem jí.. Jen.. Mrzela mě..
Chtěla jsem mít S KÝM se těšit tomu dešti a kráse noci. Pff.. Při příchodu domů máma zakroutila hlavou a řekla jen něco jakože ,,Vymýšlíš blbosti"... Jestli ti vlčení přijde jako blbost, pro mě za mě, ale nepřestanu s tím...
Prostě přišel déšť a povolila špatná nálada, tak divně nostalgicky, harmonicky se uvolnila, ale vystřídal jí stesk a taková jemná, lítostivá melancholie, ale tyto aspoň nebyly tak ,,těžké"..
Skákala jsem do louží, nastavovala kapkám tvář a prosil, ať leje co nejvíc.. Chmm..
Večer jsem v pokoji ještě poslouchala písně z Nigreda, vnímala každé slovo v textu.. A usínala.
Jelikož jsem chtěla alespoň jednu Ranní show na E2 slyšet od začátku do konce, tj. od 6 do 9 ráno, nařídila jsem si budík na 5:50 a zalehla. V noci jsem se ale vzbudila a přííšerně unavená sáhla po mobilu a budík vypla. Unavoval mě asi i sen, co se mi zdál, em..
Vstávala jsem v půl deváté, teda, probouzela se.. A v devět vylezla z postele. V deset vzala psy na procházku a potkala policajta na pochůzce - máme jich tu na město několik, ale po městě chodí vesměs jedině tenhle.. Zná se s mamkou a semnou, vždy, když mě potká (což je většinou se psy venku, ale třeba ikdyž jdu do školy) pozdraví, usmívá se, prohodí pár vět, je nadšenej ze psů, vyptává se a mě a tak.. Dneska na mě jen houkl pozdrav z dálky a (úplně jsem žasla) řekl ,,Všechno nejlepší k narozeninám" a normálně mi to dokázalo vehnat úsměv do tváře :) Skoro mě nezná, o tomhle mu musela říct mamka, ale později jsem se dozvěděla, že s ním mluvila asi před dvěma měsíci a i tak si to pamatoval.. Je to sice banalita, ale málem mě to dojalo, zvednulo mi to náladu, že si na mě takhle někdo vzpomněl.. Ráno mi sice psal SMSku kamarád, ale.. No to je jedno. Už by mohlo začít sněžit.
Nic nenasvědčuje prosinci, sakra, a já mám zítra už po narozeninách - po 11. prosinci. Jedenáctka, to je krásné číslo.. A 11.12. bude zase až za rok. Prej ,,pořádně to oslav" - jasný, a třeba jak, hm.. Ještě když se jen nerada loučím se 13tkou - tolik se toho za tenhle rok událo, tolik.. Tenhle věk mám ráda. Ach jo...
Každá puberťačka by měla radost, že za rok už dostane občanku a pustí jí do hodpod na všemožný pařby a já tu truchlím nad rychlým dospíváním :D Ale vždyť vlastně za tento rok jsem se poprvé potkala se čtyřmi Vlky! A s některými se i teprve seznámila.. Odmítla asi tři chlapce a zakázala si vzplanout tim prapodivným neidentifikovatelným hloupým citem.. Ztratila nejlepší přítelkyni a poznala nového psa.. Poznala nové lidi..
Já nechci aby mi přestalo být třináct, bheh..
Čím budu starší, tím míň lidí bude uznale říkat: ,,Taková mladá a přitom tak rozumově psychicky vyspělá.." a nebudou chválit mé vzletné drzé myšlenky a já nebudu důležitá :D Em.. :)
Ne, prostě.. 14... 14 je jako 12. Taková o ničem. Pff. 11 a 13. Jo, to jsou krásná čísla. Vlku, ale 15!! Bleeé..

Už jsem dostala od babi a dědy vysněnou nástěnku - tak už jí jen pověsit a začít připínat vytisklé obrázky a tvorbu.. :))
Asi ještě napíšu, co jsem to všechno k těm opěvovaným 14tinám dostala.. Hlavně mi, prosím, nepřejte všechno nejlepší (nejvlčí, jo, to je lepší)..

Pfff... Pac..
Zas o rok starší... Dejte mi čas, než si zvyknu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aailyyn Aailyyn | Web | 11. prosince 2009 v 14:22 | Reagovat

Taky bychom potřebovali chřipkové prázdniny, ale ani s ulejváky to nějak nezabírá :-)))

2 žraločí ňamka žraločí ňamka | Web | 11. prosince 2009 v 14:38 | Reagovat

nám je ndávno povolili(prázdniny).Bylo nás tam čtrnáct z dvaceti devíti, což vážně nemělo cenu

3 Bella Bella | 11. prosince 2009 v 15:11 | Reagovat

Chtěla jsem Ti popřát, tak jen teda všechno nejvlčí :D
Tvůj spolužák, co se popatlal čokoládou mě pobavil :D Nám prázdniny nedají - byli jsme málo přesvědčivý zřejmě, heh.. Celkem by se hodily - zrovna teď zamečkávám školu.. Hm, nemoc už mě taky dohnala :)
Už mě to ani nepřekvauje - vždycky mám dojem, že píšeš o mě.. Zájmy jsou jako povinnost a všechny ty pocity osamění, deprese, zapadání  do stereotypu.. Pro mě je teď stereotyp jediná možnost jak čelit bolesti.. Nějak se s tím netrápím - už mě to "nedusí", řekla bych - je tu ano, jen taková ta melancholie z opuštětnosti.. Nejhorší na tom je, jak píšeš, že to byl jen sen - on by možná, možná šel realizovat, ale nejde - jsme jen jednotlivci.. Jen toulavý psiska..
Ke kadeřnici mám jít taky - už se to odkládá asi 14 dní :D Co se týče mě a brýlí - nevidím už ani na 3 metry, ale brýle nesnáším.. nechci je nosit..  
Letos k vánocům kupuji každému jen 1 malý dárek a stále jich pár nemám a pro Vlky asi ani mít nebudu.. Ale než se zas uvidíme, heh.. Snad časem..
Tady vůbec neprší - je tu takové hnusné šedo a zima.. Depresivní počasí.. Jo, chtělo by to konečně sníh..
To s tím policajtem musleo být určitě milé :) Vždycky mě potěší, když si lidi něco pamatujou.. Příští rok Ti popřeju k 15ti a nic mě nezastaví :D
Pozastavila jsem se u té tvé sumarizace roku - vždycky to dělávám 1.1. .. Teď jsem se zamyslela nad Vlky a kluky.. Taky jsem vlastně viděla 4 Vlky.. Zajímavý je, že osobu, kterou jsem potkala ještě před vámi jsem stále ještě neviděla a to bydlí ze všech nejblíž, heh :D Já odmítla jen 2 kluky - vedeš :D Ale nevadí mi to.. Naštěstí se asi tvářím natolik nepřístupně, že nikoho "nepřitahuju" :) DíkyVlku! :D
Ha, nástěnka :) Někdy ji pak vyfoť, až bude hotová, jsem zvědavá ;) I na dárky.. Dostala jsi něco Vlčího? Já doufám, že snad konečně dostanu něco k Vánocům..
Užij si dnešek a měj se hezky.. Zase se uvidíme, ale ne hned (koukala jsem na Gladiátora - a myslela na Tebe :D)..

4 Long Long | 11. prosince 2009 v 17:10 | Reagovat

Aailyyn - Musíte být asi důmyslnější a radikálnější.. :D

žraločí ňamka - Nás asi ještě míň..

[3]: Děkuju. Nás taky pobavil a jak :D To je děs, mě nechá a skočí na tebe.. Ano, možná by šel realizovat, z ,,organizačních důvodů" - ale z těch ,,mezivlčích"... Fuf..
No, já dobře, jako ostře, správně, nevidim pomalu ani na 30 cm, takže.. :D Právě, pro Vlky jsou lepší vlčí věci - a ty najdi, že jo.. :(
Milé, jo, bylo :) Mě těší třeba jen, když někoho pozdravím a on odpoví - upřímně, s úsměvem... Nebo když se na mě někdo usměje :D Nic tě nezastavííí? :D Pamatuju si to! :) No, ale děsím se svých 15ti :D No, teď přemýšlím, že ti kluci byli asi čtyři.. :D Tím hůř..
Nepřístupný výraz.. No, to ti mohu potvrdit, i mě to pohoupalo s jistotou, když jsem k tobě šla.. :D
Úúúsměv, Bello! :D
Vlčího ne :( Možná až k Vánocům - snad - a nejspíš jen od babi, ta má trpělivost to shánět.. Vrr, dnes jsem byla taky ve zlatnictví a nic vlčího neměl a dokonce říkal, že vlka jako takovýho (přívešek) asi neměl nikdy! Nabízel mi sice hlavu vlčáka, pff, bylo na tom ale strašně znatelný, že je to prostě pes, nedalo by se to ,,zafixlovat"..

Myslela? Tak to je.. čest :D Ano, uvidíme.. :)

5 Bella Bella | 11. prosince 2009 v 17:24 | Reagovat

[4]: Já si to nechci přiznat, ale ostře vidím tak na metr :D
Mě právě poslední dobou sami od sebe pozdravili někteří spolužáci a to mě děsně potěšilo - že prostě někdo uzná tvou existenci..
Já se tak tvářila, protože jsem tě neviděla a nevěděla, jestli to jsi ty nebo ne! :D
Já něco vlčího sehnala na výstavišti - třeba ti to věnuju, až se zas někdy uvidíme :))

6 Elaine Elaine | Web | 11. prosince 2009 v 19:12 | Reagovat

Ou.. tak chcem tiež popriať všetko najlepšie :D
Celkom ma prekvapilo, že to tomu spolužiakovi vyšlo... u nás by to neprešlo :D

7 Sense Sense | Web | 12. prosince 2009 v 18:17 | Reagovat

Tak tedy všechno nejvlčí... Já zase mám nejradši ta sudá čísla :o) Ale vždyť čtrnáctka ještě jde a ty máš před sebou celý rok. Ale ne, to už mi za půl roku bude patnáct?! Ach jo, ten čas letí. Mohl by spomalit, že?

Jinak...holt máme stavy. Snad se to zlepší :o) Jen trochu věřit

8 Faira Faira | Web | 13. prosince 2009 v 12:34 | Reagovat

Taky jsme měli sčítání lidu ve škole: "Já se mám zeptat kdo chybí." Přišel do třídy jeden osmák s papírem a tužkou. "Nikdo" Odpověděli jsme jednohlasně. - To znmená, že nám hřipkový prázdniny fakt nehrozí.
Nezlobila bych se, ale kdybych si mohla trochu odpačinout mimo víkend =(
Tak ti taky přeju všechno nejvlčí =) a veselý nastávající Vánoce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.