Prosinec 2009

Živý přenos před bouřlivým Silvestrem..

30. prosince 2009 v 22:03 | Long |  Střepy
Áhoj.
Já, koukám, ještě vůbec nepsala do deníku.. Teda, aktuálně..
Měla bych to napravit. Co začít Vánoci? Dobrá. Byly naštěstí celkem klidné, bez katastrof, hádek i nějakých trágedií a smutných událostí.. Ježíšek byl nejspíš štědrý, teda, postrádám asi jen pár knížek, jinak mám snad vše, co jsem chtěla..

5. kapitola

30. prosince 2009 v 10:22 | Long |  Sága elfů Yoků
Napsala jsem první část, kousíček textu na papír ve škole a pak se neměla k tomu, abych to přepsala do pc - a mohla pokračovat. Pak jsem to zas měla dlouho v rozepsaných, než jsem to zkorekturovala. No jo, dávám si na čas..

Poslední bitva

25. prosince 2009 v 22:26 | Long |  Poslední boj
Povídka pro Beri. Poprvé jsem detailněji popisovala boj vlků, odpusťte mi případné nehodící se obraty..
Omlouvám se - zase - za zpoždění, doufám, že to alespoň za to čekání stálo..

Vlčí přání Přátelům..

24. prosince 2009 v 14:09
Všem těm, na které nemám kontakt přes ICQ a kterým to nepřišlo.. Těm které znám a kterých si vážím.
Zase se ozvu - někdy. Teď jdu žít :)
Zkuste to taky.. A teď už..:

Díky nadměrnému SMSkování, které zahnalo kredit do mínusu, se musím uchýlit k rozesílaní přání tímto způsobem.
Přeji tedy příjemně a hlavně klidně prožité Vánoce bez jakýchkoli možných tragédií (kostí z kapra uvízlé v krku počínaje a vyhořením domu díky svíčce na vánočním stromečku konče), užijte si konejšivou atmosféru při nostalgickém vzpomínání doma v teple u pohádek v televizi a při pojídání sladkého cukroví, zapomeňte alespoň v ten jeden den na všední starosti a vychutnávejte onen slavný oblíbený svátek - bude zase až za rok a Vlkví, co nás mezitím potká. Buďme vděčni alespoň za tu trošku rozbředlého sněhu, příště nemusí být ani vločka. Pardon, já si ten pesimismus neodpustím.. :-) Zdá se mi, že čas je čím dál rychlejší a už za pár dní nastane Nový rok. Do toho vám přeji hodně síly, trpělivosti, radosti ze života a naplněných snů.
Zase jsem se přehnaně rozepsala a plácám zbytečnosti. Snížím se k té stereotypní frázi a prostě a jednoduše napíšu: ,,Štastné a veselé Vánoce" a ,,Hodně štěsrtí do Nového roku." A dodám, že.. Jsem ráda, že vás znám...

Sněží? Chumelí!

19. prosince 2009 v 12:47 | Long |  Střepy
Ňuf. Tak.
Konečně pořádně nasněžilo (no, ikdyž tak maximálně 10 cm, ale aspoň že už není vidět tráva) a vlče v tom bílém dešti šťastně dovádí.. :)

Umírám touhou

14. prosince 2009 v 21:39 | Long |  Myšlenky
Dost stará tvoba.. Vypisovačka? Asi. Něco jako ,,Bolí mě" (viz rubrika Kníkot), byť to původně měla být.. em, poezie. Ha, to jo.
Dlouho jsem otálela s uveřejněním, protože toho bylo ještě moc co dopsat.. Ale už se k tomu vracet nechci.

,,Touha je cesta i cíl.
Touha je zázrak, kámo, zázrak!" (Daniel Landa)

Je tvou jedinou nadějí. Oživuje. Zabíjí.

Hurá, prší.. A Long dospívá...

11. prosince 2009 v 14:11 | Long |  Střepy
A déšť zase smyl chmurnou náladu.. Ale přinesl stesk a rozpolcenost.

Čím začít? Tak třeba... Ne, tím, že někdy kolem poledne jsem zestárla o další rok, začínat nebudu. Pff. Včera večer jsem se dvakrát byla projít v dešti a najednou mě ta spásná, milá samota strašně mrzela.
Bloumala jsem po městě, jen si bezcílně chodila a tiše zpívala se skloněnou hlavou (hvězdy se neukázaly), pozorujíc mokrou třpytící se silnici ve světle lamp a kapky deště třístící se o ní, vpíjící se do louží..

2. část

9. prosince 2009 v 18:31 | Long |  Andělé a démoni
Druhý dílek. Baví mě to, ponořila jsem se do toho.. Prožívám to.
Omlouvám se, jak ,,zle" tu vykresluji křesťanství, ale v té době byla církev něco, co by si ani nezasloužilo jméno.. Ale jak se níže zmiňuji - to ne Bůh, to lidé..

Svět za Zdí

8. prosince 2009 v 13:57 | Long |  za Zdí
Co říct. Berte to jako pokus, nezávazně. Buď se to chytí, nebo ne..
Rozepsala-li bych se, tato povídka by pro mě měla jistě určitou.. životní.. důležitost. Ale právě proto nevím, jak moc pravdivě jí pojmout. No.. Čtěte.

Vlčí viróza, jumpstyle a - sněží..

4. prosince 2009 v 18:05 | Long |  Střepy
Ňuf.
Včera jsem se probudila s chraplákem, a cestou do školy míjela zamrzlé louže. ,,Nějaká chřipka si myslí, že mě odradí od skákání, pche!" a šup - podcenila jsem jí. Ještě den den odpoledne jsem místo 2 hodinovky odpoledního vyučování (vaření v kuchyňce :D) po vypití čaje a vody s ACC usnula, po třetí se táhnula schlíple domů, a zahájila ,,antivirózovou kůru," ANEB ,,Já tý chřipce ukážu, počkej, zejtra z mýho děla vyletíš jak raketa, jak tě budu mučit!" Opak byl pravdou.