Virtuální smrt?

24. října 2009 v 17:22 | Long |  Úvahy
Po dlouho době zas jedna úvaha z pavučiny mé mysli.


Často přemýšlím o své existenci na netu - na různých stránkách s registrací, tady na blogu, na ICQ, a dalších komunikačních serverech..
Internetových přátel mám téměř víc než těch reálných, kolem mě. No, přátel.. Dobře, kamarádů. Když to vezmeme na přátele, mám kolem sebe jednoho dva, kdežto přes net (a to je dost smutný) jich je o dost víc..
Virtuální život jakož i virtuální přátelství má své pro i proti. Mnoho z nás má větší odvahu něco důležitého sdělit spíše přes klávesnici, než přes mobil (u kterého hrozí zpětné zavolání) nebo z očí do očí. Mlčenlivý člověk (Vlk) je přes klávesnici nejspíš víc výřečnější, než normálně, a mluví otevřenějí. To ale taky záleží na povaze, že..
Virtuální přátelé se tak často nevídají a tím pádem jim nehrozí, že se jim společné dny s tím druhým zprotiví.. Váží si každého setkání, každé hodiny s přítelem, který bydlí na opačné straně státu, a čas se snaží využít smysluplněji, než hádkami a štěkavou výměnou názorů.
Má ale i své proti - přátelé si v realitě nemusí ,,sednout," a když toho druhého potřebujete, nestačí přeběhnout silnici a zazvonit u dveří, když je daleko, také mezi nimi může přetrvat ostych a oboustranná uzavřenost, odtažitost..
Ale hlavně - vše kolem přítele se ten druhý dozví přes něj. A tím se dostáváme k názvu článku - VIRTUÁLNÍ SMRT.

Když přítele srazí auto, zabije zloděj, skočí v afektu z mostu.. Jak vy se to dozvíte? Pokud s vámi není v konktaktu někdo z jeho rodiny nebo přátel kolem něj? Jak? Nijak.
On prostě už nikdy nepřijde na ICQ a vy nebudete vědět, co se děje - Nejde mu počítač? Přestěhoval se? Někam odjel? Stalo se mu něco? Má nové ICQ? ...Zemřel..?
Nikdo z jeho bližních vám o tom nedá vědět, když o vás ani neví. Jeho kytička zčervená a stav zůstane už navždy offline. Status zkamení. A změní se něco...?

Mnohkrát jsem přemýšlela (když jsem ještě měla svůj první blog, který je již zrušen, vedla jsem ho asi dva roky a měla přes něj spoustu přátel, které jsem měla ráda, ale vždy jen zůstalo u blogování nebo ICQování), když bych umřela, jak se to oni dozví?
Nikoho z rodiny nebude v tu chvíli zajímat nějakej blog nebo cizí lidé na internetu, je to absurdní, když jim zemřel příbuznej..
Poslední článek zůstane, blog začne zarůstat plevelem a usne. A vy si můžete jen dovtípit, co se stalo..

O internetvých přátelích se - já osobně - s rodiči nebavím, ví o tom, ale vážně to neberou. Věděli zatím jen (?) o třech srazech, přičemž u dvou byli (oba byly totiž příležitostné, první v ZOO, druhý na výstavě psů), a za třetí kamarádkou jsem jela sama - avšak jen do sousedního města.
O dalších dvou srazech neví, páč by je nepovolili. Tím pádem neví ani o tý bandě net-friends, a ani by je nenapadlo jí při nějaký ,,katastrofě" informovat.
Nač?
Jedinou výjimku snad tvoří netoví přátelé, s kterými se vaše rodina lépe zná, případně s jejich rodiči.. A to je asi hodně malinké procento..

Stručně, jasně - kdyby se tento blog přestal hýbat, bez oznámení a znenadání začal ležet ledem a zmrzl, je možné, že osiřel a jeho majitel se na něj již nikdy nepřihlásí.
Eh.. Nechci nikoho děsit, jen na to poukazuju - vždyť kdo ví, co bude zítra..

Život je tak pomíjivý, tak mlhavý..
Život je tak nevyzpytatelný...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bels Bels | Web | 24. října 2009 v 18:57 | Reagovat

To je moc zajímavá úvaha. Vlastně mě dřív něco podobného taky napadlo.
Co by si mysleli ostatní, kdybych najednou smazala svůj blog a své účty na jiných servrech?

2 Kitty Kitty | Web | 24. října 2009 v 19:55 | Reagovat

Nevíš, kdo je člověk u jinýho počítače a ani nevíš, jak smýšlí. Nevíš, jestli ti lže nebo mluví pravdu. Nevíš, jestli žije nebo je mrtvý. Že bych měla virtuální přátele, to se asi nedá říct, takže (tedy kromě jednoho člověka) nemám žádného. Vlastně nemám téměř nikoho i v normálním životě. Bude to mnou a mou neschopností komunikovat. Ale to jsem odbočila. Ve virtuálním světě není nic nabeton. Nikdy to nevíš úplně jistě, takže ani co se stalo autorovi blogu, když přestal psát.

3 Bella Bella | Web | 24. října 2009 v 22:52 | Reagovat

Tak nad tímhle jsme uvažovala taky.. A pověřila bráchu, aby to kdyžtak na blog napsal.. Doufám, že ale budem žít ještě dlouho :D

4 liliana liliana | 25. října 2009 v 11:33 | Reagovat

Brrr, to jsou ale strašně černý myšlenky... Ale musím říct, že už mě to u pár přátel, který znám jen přes icq, taky napadlo. Stalo se mi něco podobnýho, když měl kamarád bouračku a mě bylo divný, proč v obvyklou dobu nepřišel z práce a nepřihlásil se na icq. Druhý den přišel a sdělil mi, že byl v nemocnici a má pár zpřelámanejch kostí.
Myslím, že je dobrý znát někoho, kdo je tomu virtuálnímu kamarádovi blíž a může člověka informovat, Kamarádi tohohle mýho kamaráda ho znají taky jen jako já na dálku, takže bych se od nich taky nic nedozvěděla. A vlastně znám jen dva.

5 Sense Sense | Web | 25. října 2009 v 17:58 | Reagovat

Jo, o tomhle jsem hodněkrát přemýšlela.
Co já beru jako plus pokud jde o kamarádství přes net? Nemusím se přetvařovat. Z toho stejného důvodu mám ráda samotu. Nemusím si hrát, že jsem v pohodě, že je všechno jak mám být. Můžu napsat co si myslím a pokud to tomu kamarádovi nesedne, prostě si se mnou přestane psát. Navíc mě nezná a neví jak vypadám. Ne, že bych byla šereda z dvěma zubama, ale ač se to nezdá, většina lidé dají na to, jak ten druhý vypadá. Já se přiznám, že pokud poznám člověka, vidím ho poprvé v životě a něco mi na něm nesedí, jen těžko se sním dám do řeči. Pokud ho pak poznám, je to něco jiného.

Ve skutěčném světě mám dost málo opravdových přátel. Přetvařuji se před okolím, před lidmi, které neznám nasazuji masku "já jsem v pohodě" a pokud si nějaký můj přítel myslí, že jsem vlastně pořád v pohodě, není to pravé přátelství.

Musím jen doufat, že jednou tvůj blog dočista nezamrzne. Svět je zrádný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.