Říjen 2009

3. kapitola

29. října 2009 v 15:48 | Long |  Sága elfů Yoků
Omlouvám se za zpoždění.. Tahle kapitola se mi moc nezamlouvá, nevím proč, přijde mi taková.. Zmotaná, suchá, nezajímavá.. Navíc jsem tam naší rodinu vykreslila problematičtější, než měla být, a hlavu této rodiny jako nacinovatého nechápavého sobce.. Grr..
No, posuďte si ale sami.

Vlčí déšť

28. října 2009 v 4:00 | Long |  Poezie
Dlouho jsem něco takového chtěla napsat - nejen kvůli tomu, že mi došel překlad (vám jistě známého) vlčího anime..
A pak.. Pršelo :)

Výčitky svědomí

27. října 2009 v 20:27 | Long |  Myšlenky
Jako by mě propíchl šíp minulosti, vzpomněla jsem si na jeden večer.. Den, večer, noc. Vybavila si i zdánlivé detaily, na které jsem zapomněla, neřešila, a předtím je viděla v mlze.
A zahlodaly mě výčitky svědomí. Za spoustu trápení a starostí si můžeme sami..

Vrána a Havran

27. října 2009 v 20:27 | Long |  Vlčí vytí
Nevím, kde se to ve mně vzalo - první myšlenky přišly před spaním a ty ostatní druhý den na stopách..

S ránem sny mizí..

26. října 2009 v 15:29 | Long |  Střepy
Nad nadpisem nehloubejte, poslouchala jsem v autě tracky z Krysaře.. Ale.. Je dost trefnej, hlavně teda v poslední době...
Co říct? Snad - nestíhám. A čas mi to ani za mák neusnadňuje..

(Tento článek měl být původně uveřejněn včera, tedy v neděli 25.10., tudíž ,,včerejškem" se v tomto článku myslí sobota a ,,dneškem" neděle..)

Virtuální smrt?

24. října 2009 v 17:22 | Long |  Úvahy
Po dlouho době zas jedna úvaha z pavučiny mé mysli.

Toulavé vlče

24. října 2009 v 17:22 | Long |  Jednorázovky
Pro jedno malé, toulavé, rozumné, energické a mnou nalezené vlče..
Díky.

Pochroumaný pozdrav z vlčí nory..

20. října 2009 v 10:14 | Long |  Střepy
Zdra *hééépčííí* vím.. Kašlu na školu. Co bych tam dnes dělala. Přestože se počasí už celkem srovnalo a včera chvílemi příjemně hřálo slunce (přes mrazivý vzduch), stihlo na mě cosi vlézt. Já teda moc na ty nemoce nejsem, trpěla jsem na ně dost v dětství, ale tak od těch sedmi už skoro vůbec, angínu jsem neměla Vlkví jak dlouho a chřipku.. No, nevím, jestli kompletní chřipku, ale tak dvakrát do roka mám minimálně rýmu..

Stín a prach

18. října 2009 v 20:07 | Long |  Poezie
Ehm, dívala jsem se na Gladiátora...

Den pití čaje..

17. října 2009 v 20:17 | Long |  Střepy
Tak jsem počítala s tím, že se dnes pořádně vyspím, budu chrápat minimálně do dvanácti a pak znechuceně přespalá vstávat. Omyl. Vstávala jsem už v půl desátý (možná jen kvůli tomu, že mě škrábalo v krku, měla jsem žízeň, potřebovala si dojít na záchod a vysmrkat se..), a zjistila jsem, že jsem ze spaní brečela.. Jo.. Něco se mi zdálo, v tom snu jsem se rozbrečela, pak jsem se vzbudila a ty slzy mi fakt tekly po tváři.. To se mi teda ještě nestalo, eh..

Sněží, prší, sněžoprší, pršosněží..

16. října 2009 v 20:59 | Long |  Střepy
Jo, asi tak nějak. Brrr. Vypadá to, že podzim je asi nenávratně pryč. Fňuk.. Ale nebudu si stěžovat - viděla jsem kus ze zpráv. Oh, děs, ještě že tady nejsou kalamity, nepadaj stromy, jde elektřina a hřeje topení..

Počasí se zbláznilo..

14. října 2009 v 14:33 | Long |  Střepy
Aneb ,,PODZIME, VRAŤ SEEE!" Uá, sněží, sněžilo.. A snad sněžit bude? Vrrrr..

Vůně deště, hlas Větru, Faleš, Mrtvý oheň, Hrob..

13. října 2009 v 20:19 | Long |  Vlčí vytí
Vítr voní svobodou...
Roztáhnout křídla - šum peří
Vzlétnout - a zmizet v dálce
Rozptýlit se do vzduchu..

Déšť omývá duši - kap, kap
Starosti stékají po tváři
Hlas deště kolíbá ke spánku

,,Lucko?!"
,,Pst! Poslouchám déšť.."

---

Shon myšlenek.
Hořkost uvědomění.
Nenávist.
,,Myslela jsem, že mě máš rád.."
Lítost.
Vztek.
,,Vzít tak čas zpět..."

Sníme - věčně sníme..
Až když se nám onen neuvěřitelný sen začne plnit,
zjistíme, že jsme ho nedosnili..

Jak snadné je nechápat..
Jak těžké je pochopit..

---

Křečovité úsměvy.
Přetvářka.
Vůně zášti a žalu.
Zoufalství.
Kamenné tváře.
Umělý smích
Falešný potlesk..
Klamné zdání..
Mezi lidmi není upřímnosti..

---

Je zima.
Divoký oheň. Mučen mrazem.
Zima.
Syknutí - bolestí. Zlom.
Plamínek skomírá - nehřeje.
Ztrácí se.
Další život zhasl.

---

Náhrobní kámen zarůstá mechem.
Epitaf mlčí.
Truchlí jen temný les kolem..
Ptáci odlétli.
Živá duše sem již nikdy nezabloudí..
I čas již zapomněl na zesnulého..

Těm, co tu už nejsou..

13. října 2009 v 20:17 | Long |  Poezie
Základní myšlenkou byla vzpomínka..
Na Ní především..
Věnováno všem, co tu už nejsou - aspoň tělem..

Spánek

13. října 2009 v 20:16 | Long |  Myšlenky
Spánek..
Dokud ležím, nemusím nic dělat.
Nemusím myslet.
Smím si zacpat uši polštářem.
Schovat se pod peřinu.
Zůstat v posteli.
Věčně snít.
Při noční můře se moc s úlevou probudit.
Je škoda prospat den..
Je škoda prospat život..
To není život, to je sen..
Probuď se!

ProVlka!
Ty nespíš...

Nech mé sny!

13. října 2009 v 20:16 | Long |  Myšlenky
Nad názvem ,,básně" jsem váhala - není mo ,,měkký" na to, v jakém horkém afektu vznikl?
Je to stupidní, trapné, dětinské, sebelítostivé..
Ale snažím se dodržet své ,,předsevzetí" (,,Za svou tvorbu se nebudu stydět")

Dusím se - životem..

13. října 2009 v 20:15 | Long |  Myšlenky
Útržky myšlenek.. Přečtené v mlze..

Zraněná nenávist

13. října 2009 v 20:15 | Long |  Myšlenky
Zatínám zuby a dávám to sem (líbí se mi na tom maximálně ten název..) Nic tom nehledejte. Ani já to nechápu.

Podzimní víkend..

12. října 2009 v 19:17 | Long |  Střepy
Včera mi nějak došlo, že blog je jaksi pustý.. Přidávám asi dost málo - a hlavně neprůběžně.. Vždycky, když něco splácám, tak sem hodím několik článků za sebou a pak zas nic.. No,lepší to asi nebude, buďme rádi, že se zmůžu aspoň na toto. Jelikož se mi víkend, jenž minul, líbil už jen z toho důvodu, že byl prostě ,,podzimní," krom mé lenosti nevidím důvod, proč o něm nenapsat..

Objetí

7. října 2009 v 20:50 | Long |  Poezie
Námět vznikl ve stejnou noc, jako u ,,básně" Plyšák.. Byla to touha, potřeba, sen, kterého jsem se letmo dotkla.. A on zmizel. Když jsem dopsala druhou sloku, napadlo mě, jestli nejdu od tématu - jestli nepsat o něčem jiném, když jsem začala jako bych chtěla psát baladu o smrti.. Ale ne - asi k tomu ta temnota patří.
Možná jsem si ale pod tím slovem (Objetí) sama představila něco hřejivějšího a příjemnějšího, než je tato ,,báseň".
Zvláštní je, že se mi verše psaly téměř samy, což se mi u psaní básní skoro nikdy nestává.. Možná je to tím, že to ve mně doutnalo už dýl, ale mohla jsem mít prostě jen ,,kreativní den" (tři básně za cca čtyři hodiny, to se mi nestává už vůbec, eh.. Ale zase teď minimálně měsíc žádné - s největší pravděpodobností - nebudou :D), či mi verše přišly jako nejlepší způsob vypsání citů. Těžko říct.