Duben 2009

Nechť hranice plají

30. dubna 2009 v 23:02 | Long |  Poezie

Pálení čarodějnic.. Večerní radovánky, nepsaný ,,svátek." Pro mě od doby mého pobírání ,,čarodějnice" neznázorňují zlé duchy, darebné ničemky a démony.
Ne. Kolik žen takhle zbytečně zemřelo?
Církev a kacíři. Pestré téma. A vzpomínky na ty časy dokážou hodně pálit. Ale dnešek se dá přeci nazvat i svátkem Ohně - očistou..

Očistou nás samých? Neměli bychom si vlastně každý přihodit právě na svou hranici polénko?

Déšť

30. dubna 2009 v 13:39 | Long |  Poezie
Bacha, Long se zase pokouší básnit, zdrhejte..

No jo no.. Chci to nějak vyjádřit, ale jakožto povídka by to bylo strašně kraťoučký.. Tak jsem sáhla večer v pokoji (s oknem dokořán) po skicáku a růžové pastelce (věřte či ne, nic jiného na psaní jsem nenašla..) a za poslouchání nepravidelného dopadu kapek deště na parapet jsem se pokusila o nějaké verše. Tentokrát jsem tolik nelpěla na rýmech a shodě hlásek na konci verše, jako se o to pokouším jindy..
Jsem v poezii amatér, ale já si nedám pokoj, furt potřebuju experimentovat..

L

29. dubna 2009 v 15:46 | L...Long |  Střepy
L..L..L... Mám to písmeno ráda. Zčásti proto, že na něj začínají má jména (to druhé, nepoužívané, strašné a škrtnuté zní Lucie) a jméno mé ,,sestry" (Línë). Ale z té větší části asi proto, že na něj začínají taková slova, která vždy dokážu vystihnout situaci, ve které jsem, předměty a činnosti, které mám ráda, ale i jinak obyčejné výrazy a pojmenování, se kterými se v určitou část svého života velmi hojně setkávám.

A co eLko v nejčerstvější minulosti, perné přítomnosti a blízké budoucnosti? Vypsala jsem si slova zosobňující svůj význam (a to v plném smyslu.. myšlenky, které přešly v slova a slova, která přešla v činy, stavy a pohledy, nebo pojmenovala okolní ,,jevy"..), jež se mi v posledních .. týdnech, měsících? krátce či na delší dobu připletla do cesty a šla kus semnou.. Snažila jsem se udržet ,,časovou" posloupnost, někdy mi to vyšlo, někdy ne, takže.. Můžete najít souvislosti a nemusíte.. Nepředpokládám, že tomu budete rozumět.. Já se prostě potřebovala vyeLkovat...

Díra v hlavě

27. dubna 2009 v 20:05 | Long, inspirace Daniel Landa |  Inspirace - Daniel Landa, songfic
Ještě nevim, jak to všechno bude.. Momentálně panuje dosti.. Proměnlivé období, buď blog zamrzne, nebo ne, uvidím..
Nedávno (před největším šrumcem, kdy jsem ještě měla čas poslouchat hudbu) jsem sepsala jakous takous ,,jednorázovku."

(WARNING - Nynější text je překopaný, pozměněný a tudíž ne stejný, jako ten, který je použit v povídce. Ten je z nahrávky přímo z koncertu, nikoliv z rádia)

Aby to tu nepůsobilo tak pustě, prázdně a stísněně, tak to sem hodim, ikdyž pochybuju, že zrovna tohle to tu přivede k veselí, hehe..

Ctrl+c a máte tu celej předpřipravenej text z Word Padu..

Dost jsem se pobláznila do nové písně Daniela Landy z čerstvého alba Nigredo. Jmenuje se Díra v hlavě. Ještě, když byla jen na koncertech Československo 2008 Tour a ne na CD, ani ke stáhnutí, zamilovala jsem si text, pořád si ho četla a nemohla se dočkat, až jí uslyším nazpívanou.
Přinutila mě přemýšlet a použít představivost a já se rozhodla na motivy této písně s recitativy textu napsat povídku. Videoklip této písněm, tuším, není, což mi nahrává si to vybájit sama, ale myslím, že když jen uslyšíte pár tónů, ilustrace se vám sama vykreslí..
Ještě se chci omluvit za ,,lovestory" ale nepamatuju se, že bych někdy něco (když nepočítám objednávky) s touto pointou psala.. Navíc píseň je převážně hlavně o tom a já nechci její význam měnit. Přemýšlela jsem, jak to napíšu, jestli z pohledu třetí osoby, nebo v první osobě.. Píseň je v první. Ale jelikož jsem žena a netroufám si uvažovat a vyjadřovat se za muže, máte to ve třetí.

Svoboda

25. dubna 2009 v 21:50 | Long |  Úvahy
Svoboda..
Dá se říct, že pro mě vždy byla nejpodstatnější. Dodnes ale nevím, jak skutečná svoboda chutná. Možná je štěstí, že to nevím. Plně svobodní jsme dle některých až na druhém břehu. Nevím.
Vím jen, že se nemohu dočkat chvíle, kdy opadnou svazující zábrany Svobody Činů. Kdy nebude nutné domýšlet následky podlehnutí Svobodě Slova. Nebude nutné se ptát na svolení a dle něj se řídit.
Kdy budu moct zavýt, co si o tom všem myslím a co cítím, a dělat, co uznám JÁ za vhodné, aniž bych ucítila v zádech kritické a nepřípustné pohledy společnosti naší kultivované, svobodné a demokratické země (jo, ať žije sousloví ,,res publica." Jupíjájej.. Pfff..)

Když si ale připustím i to, že je hlavní chyba ve mně, dojde mi, že já nevím co chci.. Že já sama sebe nechápu a sama sobě domlouvám strašně cizím hlasem..

Jestli je svoboda to, po čem ve svém vzletném myšlení dokážu zatoužit, svoboda, která je ale i mnou sobecky zbavena zodpovědnosti a možnému zákonu či pravidlu..

Pak se jí nemůžu dočkat. Ale chci, aby nastala tehdy, kdy už nebudu mít komu ublížit..

Sebezapření

7. dubna 2009 v 14:58 | Ne, nechtějte slyšet to proklaté jméno.. |  Poezie
Černé časy..

Svěží vůně noci -
má mě ve své moci.
Pod svitem Luny stín vrhám
proklatým časem mrhám.

Výčitky rvou se s Vlčicí
náhle provinile mlčící.
A pravda se zbabělostí -
nad bojem opar zlosti.

Mám, nemám, můžu, nesmím?
V temnotě myšlenek lesu bloudím...

Oči prachem hvězd vyschlé
jiskra modrá mizí
již nejsou šťastné -
nikdo jim nevěří...

Bolest se směje
s bezmocí tančí
v útrobách chlupaté srdce hnije
duše se sebezapřením ječí.

Nenávist k sobě samé
přátelství na lži postavené
pravda vztekem plane
a ta proklatá Vlčice - zklame..

...Navždy všechny zklame...