Říjen 2008

Nové světlo

13. října 2008 v 18:14 | Long |  Střepy
A jak už to u mě bývá - střídající se stavy

Zdá se, že jsem zase nalezla chuť, světlo, potěšení z díla, city...
A to docela rychleji, než jsem myslela. Neobjevil se nikdo nový, zvláštní (bohužel), ale možná za to může mé okolí, když vidím, jaké ustarané pohledy na mě upírá většina lidí. Nechci už být ta chudinka, které by zřejmě ani nevadilo, kdyby jí sebralo tornádo.
Je to chuť bojovat a žít, nebo prostě jen další z mnoha světýlek, které stejně pohltí tma?
Nebo je to tím, že někdo mě důležitý strádá, a já za něj beru odpověznost, a snažím se ho podpírat celým tělem i duší.
Divné, že by mě k změně postoje přivedly tyto věci, ale já si vážně nejsem jstsá ničím. Nyní jsem střídajíc flegmatik, - kterého zase ale (oproti minulému stavu) nic neštve, netrápí, nezžírá - nebo dá se říct temný optimista.
Já jsem prostě jedna velká hádanka, jedno velké nevyzpytatelné aprílové počasí...

Zbytečné...

7. října 2008 v 15:17 | Long |  Střepy
Zbytečné... Ano. Zbytečné, k ničemu a pořád dokola. Slova, co se mi nejen honí hlavou, ale i je často vyslovuju.
Stává se ze mě flegmatik?
Doufám že ne. Ale copak vás to neštve??
Pondělí-Úterý-Středa-Čtvrtek-Pátek-Sobota-Neděle
Pondělí-Úterý-Středa-Čtvrtek-Pátek-Sobota-Neděle
Pondělí-Úterý-Středa-Čtvrtek-Pátek-Sobota-Neděle
Pondělí-Úterý-Středa-Čtvrtek-Pátek-Sobota-Neděle
Pondělí-Úterý-Středa-Čtvrtek-Pátek-Sobota-Neděle
Pondělí-Úterý-Středa-Čtvrtek-Pátek-Sobota-Neděle
Pondělí-Úterý-Středa-Čtvrtek-Pátek-Sobota-Neděle
Pondělí-Úterý-Středa-Čtvrtek-Pátek-Sobota-Neděle
Pondělí-Úterý-Středa-Čtvrtek-Pátek-Sobota-Neděle
A pořád dokola a dokola...
Každý den stejný! Každý týden stejný! Každý měsíc stejný!
To co mě bavilo už mě nebaví
Hudba, běhání, čtení, učení, zvířata, pc, filmy, procházky...
Nedá se to nazvat nudou, dá se to nazvat spíš nechutí.
Nechutí do všeho
Jsem "znechucená" tím, že se všechno opakuje, všechno je a bude pořád stejné.
A malá pestrá změnka tomu nepomůže, protože po pár letech se to zase vrátí.

Sakra copak jsem tak stará, aby mě život nebavil??!

Prostě se mi zdá, že každý den je v něčem stejný, a jako bych si života už nemohla užívat.
Jako by mě totálně opustily závislosti, ale zároveň i city, a vůbec nějaká euforie.

Připadá mi, že vše, co dělám je zbytečné
Připadám si zbytečná
Země mi připadá zbytečná
Vše mi připadá zbytečné

Na druhou stránku už nejsem tak citlivá, už se tak nedeptám, strácím zodpovědnost.
Všechny mé přednosti i zápory mě opouštějí, a zůstává jen prázdno.

Ale proč?

Já je chci zpátky!

Kdy se už konečně najde někdo, kdo mi vrátí chuť do života, a pomůže mi projít stěnou života?
Kdy sakra??!

A co když nikdy..