Září 2008

Střet Střelce a Vlka

29. září 2008 v 15:37 | Lady Long |  Z hloubi duše
V těle a duchu jedné dívky vládl Střelec.
Optimistický, aktivní, společenský, zvídavý, upovídaný, energický, veselí Střelec.
Vládl tělu i duši oné dívky, až do hranice dospívání. Pak stratil svou plnou moc.
V těle a duši dívky se totiž probudil Vlk.
Samotářský, zamyšlený, uzavřený, tichý, melancholický, citlivý, chápavý, nespoutaný, silný Vlk.
Připletl se Střelci do cesty, a jeho dosavadní spánek mu nashromáždil dost energie na to, postavit se optimistickému Střelci.
Střelec vytušil konec jeho vlády nad onou dívkou, zalekl se inteligence a moci, vyzařující z šedobílého Vlka.
Neváhal, projevila se v něm - pro něj typická - zbrklost, sáhl svůj pro luk, vložil šíp, natáhl tětivu a zamířil. Vlk však vycítil Střelcovy úmysly, a rozzuřeně se rozeběhl proti němu. To už se mu ale do hrudi bořil ostrý šíp. Zastavil se až hluboko v těle Vlka. Vlk bolestně vyštěkl, ale nezastavil se. Naopak přidal na rychlosti a odrazil se od země. Morda plná ostrých tesáků se rozevřela, a Vlk se zakousl překvapenému Střelci do krku takovou silou, že se Střelec neudržel na nohou, a spolu s Vlkem se svalil k zemi. Vlk se Střelcova krku pustil až po chvíli, aby zhlédl stav svého soka. Střelec silně krvácel, a nezmohl se na nic jiného, než jen ležet a dýchat. Vlk si spokojeně lehl opodál a dohlížel na slábnoucího Střelce. Kdykoli se Střelec pokusil o nějaký pohyb, Vlk na něj varovně zavrčel. To Střelce donutilo nesnažit se vzchopit, a bojovat o život. Avšak i Vlka v hrudi pálil ostrý šíp.Ležel kus od nepřítele a sbíral síly. Byl na tom mnohem lépe, než Střelec, kterého už opustil všechen optimismus, energie a síla. Pozvolna umíral. Byl již smířen se svým osudem, ale jeho smrt se měla dostavit pomalu. Pomalu, pomalu, pomalu...
Zůstala v něm totiž jeho duševní síla, nastřádaná za neustálé veselí a optimusmus v jeho dosavadním životě. Vlk měl dokonce pochyby, aby vůbec zemřel. Silní vládci duší někdy ve svém působišti zůstávají, ikdyž jejich život vyprší. Ač v minimálně síle, ale zůstávají. A toho se Vlk bál. Bál se, že ikdyž ovládne duši a tělo dívky, mohou se v jeho působení objevit i záblesky vlády zapomenutého Střelce.
Mohl jen doufat...
Boj Střelce s Vlkem začal tehdy, a nekončí ani dnes. Vlk se dostal na hlavní post v duši dívky, avšak i kdyby chtěl, nikdy nepotlačí záblesky chování, vzpomínky a myšlenky Střelce, Střelce, který zemřel, ale jeho duch tu stále je. Nesmíme zapomenout ani na šíp, šíp zůstávající ve Vlčí hrudi, šíp, který Vlka bude vždy oslabovat. Vlk dosáhl svého, ale jeho rána se už nezacelí, už nikdy nebude tak silný k potlačení minulosti...

Život mezi lidmi?

25. září 2008 v 19:21 | Long |  Kňučení vlčete
Víra


Naděje


Důvěra


Zrada


Zklamání


Posměch


Samota


Nenávist


"Už chápu"

...
"Budu mlčet!"

Křídla...

23. září 2008 v 7:15 | Long |  Myšlenky
Křídla...

Víro, dej mi křídla!
Dej mi křídla
ať se mohu vznést
Pryč, daleko
uletět realitě
Uletět realitě na křídlech naděje
na křídlech naděje pro nový život...

Tichý třepot
černé peří
Mohutná křídla
špinavý vzduch čeří

Potomek
který vyrůstal na černé
černá bude ho provázet navždy


Vítr foukal, ale mě nebyla zima
prohlížela jsem svět černýma očima
"Černá, černá, černá,... proč ?!"

Potomek nekonečné naděje, pevné víry
Potomek nepropustné nenávisti, táhlé bolesti.

Asi všichna zrovna spali, snili o lepším světě. A já mohla jako pták - svobodně odletět...

Puberta

9. září 2008 v 21:16 Z úst moudrých
Nimrám se v sobě
jak v rybě plné kostí
Pukám zlostí
když se mě ptají
Co Ti je?
NIC!
Když noc mi oči sněhem pokryje
dusí mě slzy pod polštářem
jsem zmijí žábou pavoukem lhářem
To mi je
(Jan Kašpar Tulikráska)