Červen 2008

7.kapitola

28. června 2008 v 20:29 | Long |  Kirilomou - Rod kentaurů
Octli se v malém prostoru. Nevypadalo to tu jako mezi vrcholky hor, ale jako v nějakém malebném pokoji. Kouzlo královen.
Velká postel s nebesy se vším v bílé barvě, a malý světle modrý stolek, u kterého bylo bílé křeslo s modrým motivem sněhových vloček. Zemi pokrýval sníh. To bylo vše. Víc by se tam toho snad ani nevešlo. Ale Sněhová královna nikde. Indelaris se Zackem vešli doprostřed pokoje.
"Vypadá to, že jsme přišli brzy," prolomil ticho Zack.
"Možná... Nebo pozdě," doplnila ho Inde. Pak se zamyslela. "Mrkni na tu postel. Nezdá se ti, že se ta peřina hýbe?," koukla se pozorněji na velkou bílou peřinu a přišla blíž k posteli.
"Nojo! Ta peřina... To není peřina!," křikl Zack, ale pozdě. Ta peřian byla totiž lední medvěd. Hlídal pokoj, ale teď se vzbudil, hromově zařval, seskočil z postele a nebezpečně pomalu postupoval k Indelarism jejíž pohled padl na medvědovo vyceněné tesáky. Začala couvat a oči rozšířené hrůzou obrátila na Zacka.
Ten ztuhl, nejspíš nevěděl, co dělat. Medvěd se stále přibližoval k Inde. Ta už neměla kam couvat. Ohlédla se za sebe. Stěna. Je v pasti. Medvěd ještě jednou zařval, a připravil se ke skoku.
V tom ho něco vyrušilo. Zack hlasitě pískl, rozeběhl se na ledního medvěda a vší silou ho kopl kopyty do břicha... A znovu a znovu...

6.kapitola

27. června 2008 v 16:20 | Long |  Kirilomou - Rod kentaurů
Chvíli na sebe mlčky koukali. Pak kentaur odvrátil pohled na Kirilomou.
"Otče!" vykřikl a přiběhl k nejvyššímu panovníkovi. "Otče, přišel jsem pozdě? Ublížila vám??" ptal se rozrušeně.
"Jen klid, hochu, jen klid, synu. Indelaris-," podíval se na ní, "Jí zastavila. To ona je ta vyvolená. Jestli chceš pomoci zachránit kentaury, tak po jedině jejím boku..."
Mladý kentaur se na ní podíval. Přišel blíž. Chvíli na Inde koukal a pak začal mluvit.
"Mé jméno je Zack. Patřím do Kirilomou, ale rád bych také něco udělal. Chci pomoct. Mohl bych jít s tebou, až půjdeš bojovat proti Sněhové královně?," zeptal se.
"No...Dobře..," svolila Indelaris. "Ale musíme vyrazit hned, dokud není daleko," řekla a vyšla z jeskyně. Zack jí následoval. Venku hustě sněžilo.
Indelaris se na Zacka podívala přes sněhovou mlhu. Neovládla se a usmála se. Zdál se jí tak krásný. Pak na něj mrkla a roztryskala se k nejvyšším horám jejich území. Tam, kde se uvelebila královna.
Zack jí následoval. Byla hluboká noc, kdy se zastavili před dvěma nejvyššími vrcholky. Byly příkré, a jejich špičky se dotýkaly. Tvořili tak "střechu" jakého si obydlí. Tam měla mít Sněhová královna sídlo.
Zastavili se těsně před vchodem a koukli na sebe. Byla jim příšerná zima a byli unavení, ale chtěli zjistit, jestli tam je.
Oba dva vkročili dovnitř...

5.kapitola

24. června 2008 v 15:04 | Long |  Kirilomou - Rod kentaurů
Indelaris stála jako opařená. "Ona jim chce ublížit!," blesklo jí hlavou a rozeběhla se ke Sněhové královně.
"Co to děláš?," vykřikla na ní.
Ozval se krutý smích. "Spíše co tu děláš ty, ne?," řekla nafoukaně královna a pomocí větru jí odhodila. Zadívala se na ní krutým pohledem. Indelaris vstala, a vytáhla oštěp. "Nemohu ji zabít, ale postrašit ano," řekla si v duchu a oštěp na ní namířila.
"Jestli odtud neodejdeš, zabiju tě!," řekla jí dívka výhrůžně. Sněhová královna se zadívala na oštěp, a v očích se jí objevila nejistota. Pak se výsměšně usmála, a vyšla ven z jeskyně. "Ještě se uvidíme!," křikla na Indelaris se smíchem a zmizela. Indelaris párkrát oddychla, a přišla ke kentaurům Kirilomou. Bylo jich sedm. Nejvyšší panovník, jeho choť, jeho dva synové, jedna dcera a dva následníci. Krčili se v rohu jeskyně a klepali se. Indelaris k nim přišla a zadívala se na ně.
"Už je pryč. Zatím je pryč. Nebojte se, dohlédnu, aby vám neublížila," pronesla. Představovat se nemusela, Kirilomou už jí znali.
V tu chvíli vběhl do jeskyně kentaur. Indelaris se na něj ostražitě zadívala. Zkameněla. Byl to muž. Mladý muž. Nikoho krásnějšího nikdy neviděla. Krásné svaly se mu rýsovaly jak po koňském, tak po lidském těle. Jeho koňské tělo bylo mohutné, a mělo jasně hnědou barvu. Pohlédla mu do obličeje. Krásné, delší hnědé vlasy mu padali do obličeje, jenž nápadně zdobily velké černé oči, a tmavé popraskané rty.
Kentaur k ní udýchaně přistoupil a zadíval se jí do očí.
"Láska na první pohled?," vybavilo se jí v hlavě...

4.kapitola

22. června 2008 v 19:12 | Long |  Kirilomou - Rod kentaurů
Indelaris vyklusala z louky, a v lese zrychlila do cvalu. Jakmile vyběhla z údolí, zase pocítila velmi chladné počasí.
Doběhla k rozpoloženým skalám a podzemním hlubokým norám. Poslední místo, kde s eještě mohou schovávat kentauři. Ale obíhat to vše nemůže, je tu mnoho a mnoho skal a mnoho podzemních úkrytů.
"Co teď?," řekne si Inde zoufale. Pak si vzpomene na otce. Jednou jí vyprávěl, jak se při válce se skřety ztratil v horách, a potřeboval zavolat pomoc.
"Tenkrát jsem si uvědomil, že jsem napůl kůň, a z plných plic jsem zaržál." Indelaris se v hlavě vybavila tato věta. "Jesliže to otci pomohlo, a podle ržání ho kenti našli, potom to pomůže i mně!," zajásala. Pár minut se snažila bezvýsledně zaržát. "To nejde, ksakru!"
Pak se ale uklidnila, a soustředila se. "Jsem kentaur. Jsem napůl kůň. Mám v sobě divokého oře!," řekla si soustředěně pro sebe, nadechla se a z plných plic zaržála. Pak ještě a ještě. Z nory poblíž vylezl kentaur, z jiné nory jiný kentaur. Pak začali vybíhat kenti i z jeskyní. Seběhli se k Indelaris, která jim vše podrobně vysvětlila a poslala je do údolí. Spokojeně se usmála.
"Vzhůru do Kirilomou!" Směle se roztryskala na území sídla královského rodu. Dorazila tam až navečer. Zrovna na tomto území byla obrovská zima... Když vešla do jeskyně Kirilomou, pochopila proč.
V jeskyni totiž uviděla Sněhovou královnu, která chladně koukala na Kirilomou, krčící se pár metrů před ní v závějích sněhu...

Vlkodlak

22. června 2008 v 16:25 | Lady Long |  Jednorázovky
Toto byla moje první jednorázovka...
Vlkodlačí dívka


Procházím školními chodbami, šatnou, a pak jdu do schodů... Lidé na mě koukají jak nějaký špinavý odpad. Nechtějí mě mezi sebe, tedy spíš ta mladší generace děti. Teď už spíš puberťáci.
Kdykoliv se přiblížím, začnou se chichotat a nadávat mi, že jsem úplně jiná, posmívají se mi, že jsem blbá, že jsem introvert a podobné.
Kdyby tak věděli...
Když skončí vyučování, se svěšenou hlavou vyjdu z té strašné budovy a zamířim do lesa.
Tam je mi nejlíp.
Hluboko v lese si sednu na pařez a čtu si nějakou knihu o vlcích, která mě upoutala v knihkupectví.
Ale nedá mi to a odložím jí, protože se mi, jak vy říkáte dostal brouk do hlavy.
Kladu si otázky, na které není odpověď...
"Proč zrovna já?"
"Proč nemohu být bezstarostný člověk?"
"Proč musím prchat při každé proměně?"
"Proč se bojím svých činů?"
"Proč se nedokážu ovládat?"
"Proč? Proč?"
Oči se mi zalijí slzami. Slzami lítosti, hořkosti, ale hlavně smutku.
"Porodil mě člověk, pokousal poločlověk... Můžu si za to sama... Kdybych nelezla pořád do lesa... Kdybych tenkrát rychleji utíkala... Kdybych... Gr!!" Vzpomínky jen bojí,ať už na cokoli ...
Začíná se stmívat. Má pěstounská rodina se asi bude strachovat, kde jsem.
Ale já se nemohu vrátit.
Teď ne.
Tváří v tvář úplňku nedokážu zastavit příval slz, které jsem stále cítila na tvářích.
Slz nejen lítosti, hořkosti, a smutku, ale teď už i bolesti...
Ukrutné bolesti …
Když bylo po všem, vykřikla jsem plna emocí.
Ale ozvalo se jen dlouhé, zoufalé zavytí ...


3.kapitola

22. června 2008 v 13:27 | Long |  Kirilomou - Rod kentaurů
Indelaris i celé stádo se s hrůzou zastavili a tasili oštěpy. Před nimi, na prostorné louce, bylo stádo asi o dvaceti temných kentaurů.
"Svaté kopyto, co tu dělají?! Temní kenti přece žijí jen u temných jezer, nebo v nejhlubších temných lesích!," řekne si pro sebe Inde, avšak pár našpicovaných uší jí přece uslyší.
"Haha! Myslíš, že nás ty hrozné klimatické podmínky také nevyhnaly?! Že jen proto, že jsme temní, vydržíme to mučení? Mýlíš se holčičko! Moc se mýlíš!," křikl jeden z temných kentaurů, snad vůdce.
"My máme také duše, ikdyž temné, ale máme! A tady jsme se chtěli dočasně skrýt proti té zimě," dořekl a odmlčil se.
Indelaris k němu přišla blíž. "Chápu. Ale my se zde také chceme schovat... Myslíte, že to bude problém? Teď nemáme na vybranou, ohrožuje nás to všechny... Žádáme o polovinu pláně na skrytí."
Vůdce temných kentaurů chvíli zapřemýšlel a pak se otočil k ostatním temných kentům. Něco jim řekl neznámýjm jazykem a otočil se zpět k Inde. Přikývl, a spolu se stádem temných ustupoval na levou polovinu louky. Indelaris pokynula stádu za ní, a dovedla ho na místo, kde měi pár dnů žít.
"Teď musím jít. Jídlo zde najdete, úkryt také. Já vyrážím zpět na naše území, abych ověřila, zda tam nezůstal nějaký kentaur. Pak musím ještě do Kirilomou...," dořekla, a klusem se pakovala z louky.
"A kdyby byl problém s temnými kentaury, vyšlete za mnou posla!," zavolala na ě ještě, a zmizela v lesích...

↑Temní kentauři ve svém prostředí

2.kapitola

21. června 2008 v 22:39 | Long |  Kirilomou - Rod kentaurů
Indelaris tryskala lesem, a její kopyta se nořila do nánosů sněhu. Sníh a mráz byl všude. Na zemi, na stromech, ve vzduchu, na jejím těle. Všude.
"Sakra! Je mi zima! Velká zima...," zanadává si pro sebe. Spomalí do cvalu a zamíří ke Purkynským jeskyním. K jeskyním, které mají pověst zla. Ale bohužel i do těchto jeskyní se schoval poslední zbytek kentaurů...
Před jeskyněmi se Inde zastavila. Už měla plán, kam kentaury odvede, ale jde o to, přesvědčit je. Krokem vešla do jeskyní, a ihned se na ní vhrli dva silní kentauří muži. Popadli jí za paže.
"Co jsi zač, vetřelče?!," křičeli na ní.
"Jmenuji se Indelaris! Můj otec je Mortic a má matka Yenne!," zvolala.
Jak kentauři uslyšeli jména dvou hlavních hrdinů z jejich území - zdatných bojovníků a ochránců, pustili Indelaris a stáhli se. V pozadí jeskyně bylo vidět další kentaury, kentauří ženy, a i pár dětí.
"Jistě vás posel už informoval o spasiteli kentaurů. Ten spasitel jsem já. Na rozkaz královny, protože jsem se narodila v den, kdy Sněhová královna přišla na naše území. Už vím, kam vás odvést. Ale musíte spolupracovat. Sejdeme z kopců, a zamíříme do údolí, kde jsou louky. Počasí je tam normální, a jako úkryty můžete použít křoviska." Z chumlu kentů se ozvalo nesouhlasné argumentování.
"Vím, nevyrovná se to lesu a horám, ale přežijete, alespoň než královna Sněhu odejde. Nebo tu chcete zůstat a zemřít? Myslete na vaše rodiny! Prosím...," dořekla Indelaris.

Kentauři svěsili hlavy, chvilku něco brblali, ale pak souhlasili. Ve zbylém stádu vyšli z jeskyně a zamíříli ke Sounfer Gear, jeskyním na úpatí hor, aby společně odvedli i kentaury skrývající se tam. Indelaris do jeskyní, na nejvyšším bodu kopců, vešla první. Uslyšela tiché vzlykání a vyděšené volání o pomoc. Přiběhla k místu křiku, a spatřila malého kentauřího chlapce, malou kentauří dívku, dvě hříbátka a dospělou kentauří ženu. Všichni byli v zuboženém stavu, nemocní, hladoví, a byla jim zima. Okamžitě je vyvedli z jeskyní, a s Indelaris v čele zamířili dolů z hor, pak dolů z kopců, a nakonec úplně do údolí. Jaké bylo překvapení, když na velké rozhlehlé louce, zalité sluncem, potkali temné kentaury...

1.kapitola

20. června 2008 v 18:07 | Long |  Kirilomou - Rod kentaurů
1.kapitola - Narození a zasvěcení spasitele

Píše se rok 1995 a v zemi Fantazie se kentauřímu páru Yenne a Morticovi - hlavním ochráncům královských kentaurů rodu Kirilomou a známým bojovníkům - narodilo dlouho očekávané hříbátko. Dívka. Vypadala, jako normální hříbě, znaky člověka se totiž u kentaurů objevují až ve třech letech života.
Její rodiče, velice významní pro celé stádo, ji pojmenovali Indelaris.
Indelaris rostla jako z vody, stejně jako rostla hrozba vyhynutí kentaurů kvůli Sněhové královně. Stádo, ve kterém Indelaris žila, postupně vymizelo. Nakonec spolu se svými rodiči osaměli úplně, a museli se schovat do jeskyní, aby vůbec přežili. Yenne a Mortic by za svou malou Indelaris položili život. Starali se oní jak nejvíce uměli, učili jí přežití, lovu a boji.
Věděli, že každým dnem mohou zemřít i oni.
Indelaris nabyla 15 let. A v té době to přišlo. Kentauří královský posel našel Yenne, Mortica a Indelaris, aby jim, na rozkaz královny Fantazie, sdělil, že Indelaris je od této chvíle spasitel kentaurů, a záchránce rodu Kirilomou, který také slábne.
"To ne! Morticu, řekni něco! Je na takové nebezpečí moc ...malá!" Yenne odmítá svou dceru vystavovat souboji se Sněhovou královnou.
"Yenne, sama víš, že nemáme na vybranou. Je to rozkaz královny. A Inde to zvládne...," řekne Mortic.
Vyrazí spolu s Indelaris do sídla královských kentaurů rodu Kirilomou. Vyhledají kentaury z jejich rodu. Kirilomou jsou zoufalí, slabí, a vystrašení. Není divu. Nejsou zvyklí na tyto podmínky, a už vůbec ne na umírání v jejich rodu. Mortic s Yenne pár vládcům z rodu sdělí úděl Indelaris.
"Ta mladá dívka nás má zachránit, Morticu? Vždyť je to ještě dítě. Proti té Sněhové bestii nezvítězí!," řekne královský vládce.
"Vycvičil jsem jí, a navíc, má to v krvi. Ona pomůže všem kentaurům. Je to její poslání, můj Pane," odvětí Mortic. Vládci přemýšlejí.
"Tak tedy budiž. Naděje umírá poslední," odvětí jeden z královských, a přijde k Inde. "Jsi náš spasitel, děvče."
Indelaris se pokloní a s úctou řekne :
"Otec s matkou mě naučili boji a cti. Nezklamu," dořekla a vyšla ze sídla. Rozloučila se s matkou a otcem, od kterých dostala luk se šípy, oštěp a dýku. Naposledy políbila rodiče, a roztryskala se lesem...
↑Mortic

↑Yenne
↑Indelaris

Kirilomou - Rod kentaurů

20. června 2008 v 12:08 | Long |  Kirilomou - Rod kentaurů
Píše se rok 1995 a v zemi magický bytostí - ve Fantazii - jsou vytlačováni kentauři ze svých území Sněhovou královnou, která si umanula přebývat zrovna na území hustých lesů a vysokých kopců - v hlavním útočišti kentaurů.
Kentauři jsou viditelně slabší oproti překážkám a schválnostem, které jim s úmyslem vyhnat je dělá Sněhová královna. Dojde to až tam, kdy kentauři hynou kvůli otřesným klimatickým podmínkám (sníh, led, vítr), za které může královna sněhu. Nemohou se přesunout jinam, protože kentauři přežijí jen v hustých lesech a kopcích, kde jsou jejich hlavní živiny, místo a úkryty.
To však Sněhová královna odmítá pochopit, a dál si jde za svým.
Kentaurů ubylo, a zbyli jen ti nejsilnější.
Ovšem - Kirilomou, nejhlavnější, královský rod kentaurů, ze kterého pochází kentauři - vládci a kentauři - následníci, je také velmi oslaben. Královna Fantazie nemůže zasáhnout mezi bytosti - podle zákonů Fantazie - protože je člověk.
A tak nařídí, že ta kentauří dívka, která se narodila přesně v ten den, kdy začala Sněhová královna vytlačovat kentaury, bude mít za úkol dostat zbylé kentaury do bezpečí, vyhnat Sněhovou královnu, a HLAVNĚ - ochránit královský rod Kirilomou.
  • Jak se mladá Indelaris k tomuto úkolu postaví?
  • Ochrání Kirilomou?
  • Dokáže přemoci královnu Sněhu?
  • Co jí na cestě k záchraně kentaurů vše potká?
To vše se dozvíte v povídce : Kirilomou - Rod kentaurů