Život

Včera v 10:41 | Long |  Střepy
Chybělo mi cestování vlakem.. Moc mi chybělo.
 

Planá jablka

Včera v 10:33 | Long |  Střepy
Planá jablka. Chutnají jako vzpomínky. Vzpomínky na duši.

Léto

17. srpna 2016 v 21:41 | Long |  Střepy
Sedím na balkóně. Nikdo ho u nás doma nevyužívá - "doma" teď myslím na západě. Je totiž na severní straně a nesvítí sem slunce. Teď už zapadlo a já mám krásný rozhled na střechy domů, na třepetající koruny topolů, a když se vykloním směrem na východ, tak také na zářivou lunu, vyloupnuvši se právě na bezmračné obloze. V úplňku. Posouvá se téměř viditelně rychle. Obloha je klidná, na východě nachová a na západě ještě trochu nazlátlá. Člověk by si měl víc všímat oblohy.
 


Hodně zapomínám

6. listopadu 2015 v 11:12 | Long |  Střepy
Ňuf.. :)

Čím začít.. Vždy, když se podívám do téhle rubriky, deníkové rubriky, žasnu, jak jsou ty poslední články od sebe časově hrozně vzdálené.. Už tomu možná budou dva týdny, co jsem si aktualizovala články z blogu stažené do počítače a nechala si vytisknout většinu článků z Vytí - aby byly po ruce..

K naší dospělosti

12. února 2015 v 18:51 |  Vlčí vytí
cítila jsem kluzký čas
co škodolibě protékal
mezi našimi prsty
a já se jej marně
snažila zachytit
a podržet v rukou
tu chvíli

D moll

28. srpna 2014 v 22:28 | Long |  Vlčí vytí
D moll je akord vzpomínek
co klesá až na dno
nepatrný plamínek
hřeje i pálí
a odráží chodbami
někde uvnitř
line se síněmi
s vlhkými zdmi
do předsálí
míst s dávno zašlými sny
(hluboko v nás)
jak trpká výčitka
zapomenutých lásek
mizerný pomníček
zůstavších vrásek

a ty
si rozrýváš prsty i struny
jako jazyk o slova, oči o světlo
a jako lásku o lidi
- puchýřky od zvyku -
tím rytmem znělo srdce
které dnes tak netluče
naslouchajíc jiným tónům života

D moll jak skladká únava
a lítost a chvění
(to rána nás mění)
ten přeřvala stupnice durová
jako strach přehlušil mé snění
na ty už moc místa není

ta zima je trochu povědomá
způsobem vpíjení do těla
inkoustová a ledová tím,
že v kostech zahřívá
a zpomaluje krev
jakmile hudba dozněla..

Smrtelná

28. srpna 2014 v 22:28 | Long |  Vlčí vytí
Bylo to na koncertě, slyšela jsem hudbu, kterou jsem cítila hrát uvnitř sebe, zavírala jsem oči a zkoušela se ztrácet a ve vzduchu vonělo cosi povědomého.. ze mě..

v té chvíli jsem cítila
závan věčnosti
vítr mne zachytil
a zašeptal o mém místě
mém nitru
v té chvíli jsem zaslechla
nezaměnitelný hlas zasněné
vyjící duše
a noc kolem se zastřela
propadla jsem se do ní
byla to vůně svobody co
mě odnesla ke hvězdám
vždy když jsem znovu zavřela oči
a svět se mi točil jen
jsem jej slyšela vířit a hrát
- rezonoval v kostech smrtelnice
jež vztáhla nahé paže
po svém osudu
vedena hlasem jenž
mohl být ozvěnou jejího
ale mohl také odpovídat..

Kam dál